Z jakého důvodu píší zahraniční přispěvatelé česky téměř vždy bez diakritiky?

Pepa: Pravděpodobně jsme si plně neporozuměli.

Z mého, subjektivního, pohledu mám problém psát na české klávesnici delší text anglicky, protože, například, pletu y a z. Jinak není problém na české klávesnici anglicky psát, protože jediný znak, který česká klávesnice neumí, je horní apostrof, a ten lze, bez potíží, napsat jako „´“, tj. horní čárku a mezerník. „&“ se napíše kombinací kláves „Ctrl + Alt + c“, „@“ kombinací kláves „Ctrl + Alt + v“. Je to, tedy, technicky možné a věcí, spíše, uživatelské preference.

Smysluplně polsky psát na české klávesnici nejde, protože jenom napsat „Głuchołazy“ znamená napsat „G“, „Ctrl + Alt + k“, „ucho“, „Ctrl + Alt + k“, „azy“, to je „na dlouhé zimní večery“. 🙂 Jak se píší nosovky (ą, ę, Ą, Ę), nebo ż, Ż, tak to opravdu nevím. Určitě to nějak půjde, když se dají psát i na české klávesnici znaky, jako đ, ale, opět, kombinací kláves Ctrl + Alt a klávesy, kterou si musí uživatel nějak pamatovat.

Porozuměno? 🙂

Ne: český uživatel v USA, bez české klávesnice píšící česky nepoužívá diakritiku. Filip84 v ČR, bez polské klávesnice při psaní polsky nepoužívá diakritiku. Kde je rozdíl?

dany: U Windows můžeš nainstalovat klávesnici jakoukoli, včetně editorů korejského písma (různých, já používám Microsoft IME, protože neobsahuje dvojí znaky – vázací a nevázací), japonských (opět, různých, já používám Microsoft IME), všech možných a nemožných druhů azbuky, písma jazyků tibetské skupiny (tibetština, dzonghha…), siamské skupiny, přirozeně arabských, hebrejských, ale i čínských – od zjednodušené čínštiny, přes kantonštinu až po mandarínštinu (a – opět – je na výběr, většinou, vícero editorů).

V práci to může být, někdo to tak má, že nemůže.

Ale jinak je původ laptopu dokonale nepodstatný. Já mám českou distribuci, ale klávesnice je hispánská, protože ta původní už 2× odešla (a to, pokud sedím u stolu, píšu na externí klávesnici! 🙂 ), no a ta hispánská byla rychle dostupná a nejlevnější (mně nezáleží, co je na tom za polepy – nedívám se na ní). Laptop s Windows je v tomto naprosto flexibilní. 🙂

Mravenec: to může být jeden z důvodů. 🙂

V neustále chatující generaci to chápu, když musí reagovat na stovky zpráv od virtuálních přátel. 😁

No, já ani ne, protože ty softwarové klávesnice udělaly neskutečný pokrok. Pomineme-li takové „detaily“, jako je třeba psaní přejetím prstu (které opravdu docela dobře funguje!), tak tu predikci můžeš programovat, prostě si to „divné“ slovo jedenkrát, včetně diakritiky, vyťukáš, uložíš, a ono ti to potom nabízí. Jo, a máš k tomu oučet, takže přihlásíš zařízení a všecka uložená slova a osobní nastavení (velikost, barva atp.), tam máš.

Tady taky píší různí „mladí“ bez diakritiky, ale – na rovinu – to jsou takoví lofasové, že silně pochybuju o tom, že ví, co to je predikce. 🙂

To je taky pravda.

Roman: U. S. English a British English se od sebe značně odlišují, je to něco, jako čeština a slovenština, mám-li to nějak připodobnit. Turn signal vs indicator, side lights vs parking lights, tramway vs streetcar, Advice of Delivery vs Retour Receipt etc. etc. etc. Nevím, co je na tom překvapivého, úsměvného, navíc, dal jsem to do uvozovek.

No ano, americká angličtina, ne anglická.. Rakouská němčina má také svá specifika.
Jinak mi při čtení „američtiny“ cukaly koutky 😉

Roman: A co teprve švýcarština, včetně tyrolštiny! 🙂

Tak dva, tři, měsíce zpátky byly v krámku mama s dcerami a švitořily. Nejprve jsem myslel, že to je Dutch, ale ne, ona to byla tyrolština. Jsem se mamy zeptal, odkud jsou. Ale chvíli mi to trvalo, ten akcent chytit! 🙂

Tak mně Filipe napadlo, jak náš jazyk vnímají cizinci? Některým musí znít taky velmi zvláštně 😁

Já znám jednoho Kaliforňana, co umí základně česky. České, moravské, uherské, slezské etc. předky nemá, ale žije u nás, no, dnes už tak 20+ roků a živí se (jako většina Američanů tady, že) tím, že učí američtinu.

On se domluví na základních věcech, na nádraží si koupí lístek, zeptá se tě, jak se máš atp. Přirozeně, ten akcent je tam silně znát a není to jenom „houký blambol v hoube“, oni Kaliforňané tak zvláštně „kvákají“. Říkal, že se tu češtinu učí jednak proto, protože tu chce být jednou „good citizen“, což oni tak prostě mají, ale taky proto, že se mu čeština líbí, a že je to výzva, poněvadž je složitá. Přirozeně, pokud se bavíme, já do něj musím mluvit, jak do malého děcka a jednoduše, nepoužívat archaismy a transgresivy, ale pak rozumí.

Polákům přijde čeština úsměvná, asi stejně, jako nám přijde úsměvná „šišlavá“ polština. Pokud je cieszyńak, tak já do něj mluvím úplně normálně, on mówi po naszymu, rozumíme si. Ale pokud je to Polák z Bílé Rusi, protože po WWII se to území postoupilo SSSR & soudruhu Stalinovi, tak ti Poláci z něj museli odejít, no a zase ve Slezsku museli odejít Němci (drtivá většina obyvatelstva, ne jako u nás), tak se to tak „krylo“. A to není žádná „unterwassermann“ banda, jako v Lidové republice Sudety, a zejména v Ústecké lidově demokratické republice (Teplákyland), ne, ona ta část Rzeczpospolitę byla extra chudá, takže to jsou rolníci, zvyklí makat, a tak vůbec a podobně, tak musím mluvit polsky. Nebo když jedu k moři. Nebo když potřebuje pomoc turista. I když mám docela dobrou dikci, tak já řeknu maximálně 2–3 „eš“, neřeknu jich sedm, osm, jako Poláci. Z pohledu Poláků nosovky „přeháním“, to samé „ł“ – je to logické, já toho polski až tak moc nenamluvím. Takže, přijde jim to úsměvné a čeština jim přijde „sexy“, většinou. 🙂

Němci, co mají moravsko-česko-slezské kořeny, a alespoň něco česky umí, považují češtinu za milou, roztomilou, poněvadž němčina je tvrdá, no a oni, arciť třeba mají i velkou slovní zásobu a až neuvěřitelnou schopnost se domluvit (hlavně, pokud jsou ze Sozialistische Republik Wien, protože tam je českého elementu pořád docela hodně), tak přesto vyslovují stylem „oni pšijeli z Itália?“, „ja, ale u nych Italů covek nichdy nefí!“ 🙂 Pro „říšské“ Němce, bez kořenů, je to asi podobné, jako, já nevím, když přijedeš do Maďarska. Taky, pokud ten Maďar neumí anglicky, nebo tak něco, si nepokecáte, no a nějaký ten soudruh „Srečko Pičurin“, to znamená nějaký tvar, který v druhém jazyku evokuje nějaký vulgarism, nebo dvojsmysl, je v každém jazyku. Jo, něco jako slovinština & „jed na otroki“ (jídlo pro děti). Nebo maďarština & kanál (lžíce). A „die Kurwe ist Recht“, že ano. 🙂

Anglánům přijde česká výslovnost angličtiny sexy, zejména u ženských.

Pro Viety je čeština stejnou „španělskou vesnicí“, jako pro nás vietnamština (na výslovnost nejtěžší jazyk na světě!). Ale musí, takže i když hovoří „séš nudé sešupem?“ a „šístápadé“, tak my vietnamsky hovoříme naprosto stejně. Takže, jak se smějeme my jim, smějí se o ni nám, to naše „hláskování“ je pro ně prostě směšné.