Z jakého důvodu jsou někteří důchodci v ČR nespokojeni?

Kdekdo je nespokojený, když se mu lže a lže. Když má být vyděšený, že jsme snad ve válce. Když je zdražování neustále na programu. Není žádná budoucnost.
Za covidu se politikům a korporátnim médiím náramně zalíbilo lidi strašit. Ti byli zalezlí a báli se dýchat. Teď ta strašící praxe zdárně pokračuje. Strašení zdražováním energií a všeho působí na důchodce tak, že se bojí rozsvítit si nebo zapnout žehličku

Ano zvedly, díky paní Maláčové.
Před tím rostly jen mzdy a důchody 10 let seděly na zadku a ani se nehly.....
Slibů a lží, mají všichni dost, tedy i důchodci.
Pracovali často, celý život, vychovai státu pracovní síly. Šetřit mnozí, na stará kolena, neměli z čeho.
Kdekdo je okradl (Kampeličkou počínaje) a nyní musí zvažovat, zda se stovkou na den nebo 3 dny vystačí?
ONI někteří brblají. Ve dvou to zvládají, bez velké úhony, Trpělivě nesou svůj kříž.
Nekácejí se, netrpí depresemi, jako Vy mladí Musí se přizpůsobit, uskromnit.

Kolik lidí v ČR má (bere na ruku) průměrnou mzdu?
Kolik, asi důchodců, má průměrný státní důchod?
Kolik jich může pracovat i v důchodu?
Kolik jich nedoplácí majlant za léky? Než dosáhnou na příspěvek, kdy se jim část vrátí zpět.
Všichni nebydlí ve svím /domek, by v OV)
Já mám bydlení (1+2 53 metrů čtverečních, s chodbou jako hrom, malá kuchyň, pokojík), relativně levné. Vejdu se is internetem do 9 tisíc, průměrný důchod není ani 21 tisíc).
V pronájmu se dostanou i na 15, 20 tisíc, stejně, jako mladí a zdraví, práce schopní.
Za LŮŽKO (ne pokoj) v sociálních službách, zaplatí měsíčně 20 – 30 tisíc. Léčebné pomůcky, léky, drogerii a ošacení v tom nemají, to musí zaplatit zvlášť).
Důchod padne, příspěvek za nemohoucnost také. Zbytek doplácí děti. Ty pak remcají
nejvíce. Hlavně ty, které se sami plíží k šedesátce 😉

TO BYSTE MĚL VIDĚT, JAK SE 4O A 50 LETÉ DĚTI (i mladší,, rodičů, VZTEKJAJÍ A DIVÍ, když mají za rodiče doplácet 3, 5, 10 tisíc, za péči, kterou nemohou, neumí a nechtějí POSKYTOVATSAMI.
A JAK JE TAKOVÝM RODIČŮM STYDNO (KDYŽ JSOU PSYCHICKY ZDRAVÍ), KDYŽ UBÍRAJÍ DĚTEM A VNOUČATŮM PANÍZE. A KDYŽ TY DĚTI JSOU SAMI V NOUZI. Nebo seti parchanti, před nimi dohadují, kdo kolik bude/může či chce přispět

Na co má mladý člověk šetřit? Lidé zatížení hypotékami a půjčkami…
Na stará kolena? Dětem na studia? Nebo na doplatky služeb, pro nemocné rodiče?
Už šetříte?

Upravil/a: da ny

Moc by me zajimalo, kdo tuhle statistiku delal? Spousta nemeckych duchodcu jezdi treba na zimu do Spanelska, kde si pronajimaji vilky nebo byty a zustavaji tam 2–3 mesice. V restaruacich v Nemecku nepotkate v dobe obeda skoro zadne jine lidi, krome duchodcu, kteri si dopravaji cenove vyhodne menu za 7–8€. A jeste si berou pulku porce domu.
Nedavno jsem potkala v Aldi invalidni duchodkyni, ktera se nechala privezt taxikem, pak asi 20 minut nakupovala a nadavala lidem, ze ji neudelaji mist, anebo spis jenom okukovala, pak ji taxikar nalozil, nalozil i jeji inv. vozik a odjeli. Videli jste tohle nekdy v CR?
Matka moji kamaradky, duchodkyne kolem 80ti let, si stezovala, ze sice ma sluzbu, kdy ji vyzvednou doma sbernym taxikem, odvezou za kulturou, ale pak hned zase domu, zatimco ona by si rada posedela u baru!
Samozrejme, ze jsou i chudi duchodci, ale i ti dostavaji ruzne podpory. Treba chodi do charitativnich obchudku na „nakup“, kde dostanou zakladni potraviny zadarmo, jak pro sebe, tak pro sve domaci mazlicky. A casto to ani nikdo nekontroluje, jestli maji narok. A vidite tam nejen ty chude, ale i ty vlastniky domu, drahych aut atd.
Dovedu si predstavit, ze ve Svedsku nebo Belgii je to podobne.
Jeden znamy Dan prijel do Cech a hned se pochlubil, ze ma duchod v prepoctu 40tisic Kc, bezplatnou lekarskou peci, prispevek na bydleni a spoustu jinych vyhod.
Ja se tedy vubec nedivim, ze jsou cesti duchodci nespokojeni.
Nekteri jsou na tom fakt bidne, se si ani poradne nezatopi, ale jini si jezdi po wellnessech, cestuji, strkaji penize vnoucatum apod.
Takze ty statistiky bych brala s rezervou!

Minimálně ze dvou důvodů:

• důchodci, především muži, jsou obecně dost „ubrblaní“ jak se říká u nás na Moravě, prostě si pořád na něco stěžují (samozřejmě, z jejich pohledu bylo líp a nyní to stojí za prd – zdraví atd.)
• sočasní důchodci v Česku jsou oprávněně nespokojní, protože předchozí vláda si je rozmazlovala (slevy 75% na jízdném, mimořádné valorizace důchodů atd.), ale ta současná tyto bonusy postupně ruší

No, to je pěkné, že „[d]ůchody se zvedly o 12%“. Jenže, budeš-li mít důchod Kč 1,000.00, tak i když se ti zvedne o 50%, na Kč 1,500.00, tak z něho nevyžiješ, leda tak nuzně a pod mostem.

Tady byl nějaký sociální stát. Neříkám, že byl ideální, ono nic není ideální, ale byl. Jo, za Husáka byla ta rozličná vedlejší péče (útulny pro slepce, starobince, chorobince…) podfinancovaná, ale zase lidi pracovali 8 hodin denně, každý bydlel – ten si našporoval a postavil vlastní (ano: často kvůli tomu, že nebylo za co utrácet, a taky kvůli tomu, že o půl třetí „padla“ a weekendy volné, že?), ten bydlel ve státním bytě, ten v družstevním. Ale bydlel. Za bydlení, včetně inkasa, se platilo něco kolem Kčs 200.00 – Kčs 500.00, to je ekvivalent dnešních cca Kč 2,800.00 – Kč 6,900.00, to ti vychází průměrný nájem, včetně inkasa!, cca Kč 4,900.00. Nezlob se na mne, ale za cca 5t neseženeš většinou ani cimru na ubytovně, možná lůžko na cimře pro osm Romeles, se štěnicemi a denním světlem k tomu za příplatek.

Ano, nebyl to ideální systém, protože za nějaké (na dnešní poměry) tři tisícovky bydlel ředitel gumáren, jako poštovní doručovatelka, která brala, přepočteno na dnešní paritu kupní síly, zhruba Kč 11,000.00. Stát bohatě dotoval elektřinu, plyn, chleba nebo mléko, aby si za to rozliční papaláši a veksláci našporovali na dovolenou v Jugoslávii, která tehdy stála, jako bys dnes zaplatil Kč 14,000.00 za den. Nebo, aby si našporovali na CD přehrávač, který stál, jako by dnes stál Kč 400,000.00.

To si uvědomilo i politbyro (což je co říct na to, jaké jsou politici gumy!), no řešit už to neměli čas.

K tomu byla ještě jedna podstatná věc: všude byla práce. Ten stát se staral, netvrdím, že ideálně, ale staral. Byly státní statky, (většinou) fungující družstva (většinou i dobře, některá reálně), ať už zemědělská nebo výrobní, do každýho družstva, a do každýho závodu jel, na každou šichtu a z každý šichty, státem dotovaný autobus. Nebo vlak. Byla tuna podnikových bytů, ten stát na závody doslova tlačil. Byly podnikové školky a jesle. A tak by šlo pokračovat do nekonečna.

Co se stalo po tzv. revoluci? No, co by: státní bytový fond se převedl na obce a ty ho, povětšinou, z drtivé většiny rozprodaly. Většina družstev skončila, státní podniky se vytunelovaly. Fungující systém státní autobusové dopravy který byl dáván za příklad snad celému světu kromě DDR, se rozprodal mezi svazáky a veksláky, takže dneska jezdí ČSAD Opava ve Valašském Meziříčí, ČSAD Vsetín v Opavě a Třinci, ve Znojmě jezdí ČSAD Karlovy Vary a ČSAD Znojmo, pro změnu, nejezdí nikde. O to není, to samo o sobě není žádný problém, akorát že to je model nefunkční a drahý. A tak by šlo pokračovat.

Básník tím nechce říci, že za Husáka bylo všecko super a dneska je všecko na hovno, to vůbec ne. Básník tím chce říct, že za Husáka byl nějaký systém, arciť reálný, který fungoval. Ten systém, akorát tak, poplivali, vytunelovali, rozbili, ale nic funkčního, co by ho nahradilo, nevytvořili. Ne nutně lepšího, alespoň stejně dobrého, nebo alespoň podobně. Ne, nic, nasrat!

Takže, my máme stát, který přistupuje ke všemu a ke všem velice podobně, jako v tom minulým régime. Máme nízkopříjmové skupiny, kam kromě třeba rodičů samoživitelů, nebo většiny nekvalifikovaných pracovních sil (ano: ti byli nízkopříjmoví i za Husáka, taky se na to Strana vyprdla!), patří i většina důchodců.

Jasně, ono by to nechtělo až tak velice moc. Ono by stačilo, aby byl dostupný (ale opravdu dostupný!) bytový fond pro tyhle skupiny obyvatelstva, na který by přispívaly dílem obce a dílem stát (a třeba taky církve, sakra, slyšet je je až až, hlavně když někoho, zase, nejdůstojnější pán naprcá, to jim huba mele, ale skutek utek!), a to včetně energií, které jsou dneska pekelně drahé.

A pak je tu ještě jeden nešvár: výkon rozhodnutí. Za Husáka to bylo jednoduché: většinou ani na něj nedošlo.

Zadlužit se moc (legálně) nebylo jak a komu: když chtěl občan půjčku, ku příkladu, na pračku, která tehdy stála, jako dneska Kč 130,000.00, no tak musel doložit pracovní smlouvu, výplatnice za 300 let, musela se za něj zaručit Strana, kolektiv pracujících a 인민판, a ani tak nedostal sto třicet tisíc na ruku, ne dostal papír, s tím papírem šel do elektry, tam, pěkně v hotovosti, doplatil tu část, na kterou mu Československá státní spořitelna nepůjčila, no a spořitelna pak poslala peníze z účtu u ČNB na účet elektry u živnobanky. Vybavené! Když už něco vymastil, tak měl soudem nařízené srážky ze mzdy, výjimečně se dělaly i mobiliárky – protože tehdy prodat rádio a televisor znamenalo vejtěžek, jako dneska Kč 100,000.00! Nebo tak něco. Ale opravdu výjimečně.

No jo, jenže dneska je to jinak. Základní nezabavitelná částka je něco přes třináct tisíc, všecko nad to se dělí na třetiny, a v případě nepřednostních pohledávek se vyplatí povinnému 2/3, v případě přednostních 1/3, a to do stropu, který je cca Kč 22,000.00 a Kč 31,000.00 (přednostní a nepřednostní), nad to se zfenduje všecko.

Bez ohledu na to, jestli je starý nebo mladý, mrzák nebo zdravý, etc. etc. etc. To není sociální stát, to je hyenismus. Ano, dluhy se maj platit, o tom žádná, ale, jednak, není dluh jako dluh, a potom, dlužník by měl být motivován dluhy platit a měl by mít pořád slušné peníze na svý živobytí a potřeby. No, to obecně nefunguje.

Tak, teďka vezmi dva modelové příklady:

Matka samoživitelka má jedno dítě a mzdu Kč 19,000.00 hrubýho (uklízečka na malým městě, např.) a jednu nepřednostní exekuci.

Tak čistá mzda osoby, která je v domácnosti sama a pečuje o jedno nezaopatřený dítě, činí Kč 17,783.00. Ale z toho jí vyplatí Kč 17,149.00, těch šest stovek jde na exekuci.

K tomu dostane přídavek na dítě Kč 1,470.00, který výkonu rozhodnutí nepodléhá. Takže má Kč 18,619.00.

A teď vezmi že bydlí v nájmu za Kč 12,000.00, i s inkasem, 1+kk někde na malým městě, jinak se na takovou částku nemá šanci dostat. Dostane příspěvek na bydlení Kč 6,225.00, ten je nefendovatelný. Summa summarum Kč 23,374.00, to jde, ne? Jo, tady jo.

A teď vezmi důchodce, který je sám, má přednostní exekuce, příjem Kč 20,000.00 a bydlí v bytě ve větším městě, s nájem s inkasem za Kč 15,000.00:

Tak z důchodu mu zbude Kč 15,136.00. k tomu dostane příspěvek na bydlení Kč 8,197.00. A to je všecko, na doplatek na bydlení nedosáhne, takže, pokud si zaplatí holé bydlení, na všecko ostatní takovému pensistovi zbude Kč 8,333.00. Vyžil bys z toho, důstojně?

Ale dobře: má nájem Kč 15,000.00, důchod Kč 7,000.00, jestli má exekuce je jedno, kde není, ani smrt nebere.

Příspěvek na bydlení je Kč 12,097.00, doplatek na bydlení Kč 630.00, celkem Kč 19,727 příjmy, Kč 15,000.00 výdaje, částka živobytí Kč 4,727.00. A ta­kových je!

Tak se nediv, že jsou nespokojení, nota bene, když ještě, třeba, nemají vůbec jistý nájem, ne tak jeho výši. Nebo Nemají ani ty příspěvky od státu, protože ani neví, že jsou, nebo neví, jak a kde si je vyřídit. Jo, o každou smažku, co se válí v parku, se stará deset pacientů z neziskovky a pět z církví, ale o spořádanou seniorku v předraženým malobytě, který zůstane po zaplacení inkasa pár tisíc na měsíc, o tu nemá nikdo zájem.

Tak? 🤷🏽‍♀️

Neomezoval bych to důchodce. V každé věkové nebo sociální skupině se najde někdo nespokojený. Naopak si myslím, že nikdy v naší historii jsme nežili tak dlouho v míru, hojnosti a bohatství, jaké máme v současnosti. Myslím, že nejhorší život mají děti, které žijí mimo úplnou vlastní rodinu.

Je to plně normální. Vždy je někdo s něčím nespokojen. Polovina důchodců pobírá průměrný nebo vyšší důchod. V odkazu je přehled vyplácených důchodů.

Zdroj: https://ceske­duchody.cz/zpra­vy/jak-vysoke-jsou-duchody-ceska-republika-prehled-castka-prumer

Nespokojenost důchodců v České republice může být způsobena několika faktory:

1. Nízká hodnota důchodů: Přestože se důchody zvedly o 12%, někteří důchodci mohou pociťovat, že jejich důchody stále nedostačují na pokrytí jejich životních potřeb, zvláště v případě, že mají vysoké zdravotní náklady nebo musí podporovat své rodiny.
2. Růst cen: Inflace a růst cen mohou erodovat kupní sílu důchodců, což znamená, že i když se jejich důchody zvyšují, jejich reálná hodnota se může snižovat.
3. Sociální izolace: Někteří důchodci mohou být nespokojeni ze sociálních důvodů, například pocitem izolace či nedostatkem dostupné a cenově dostupné dopravy a dalších služeb.
4. Zdravotní péče: Někteří důchodci mohou být nespokojeni s dostupností a kvalitou zdravotní péče.
5. Srovnání se zahraničím: Ačkoli jsou důchodci v České republice ve srovnání se zahraničím v relativně dobré pozici, někteří mohou být nespokojeni při srovnání se zeměmi, které mají vyšší důchody nebo lépe hodnocené sociální a zdravotní služby.

Jde tedy o kombinaci ekonomických, sociálních a zdravotních faktorů. Každý důchodce má jedinečné potřeby a zájmy a to, co je pro jednu osobu dostačující, může být pro jinou nedostačující.