Z čeho vznikají sociální fobie?

Se špatnými zkušenostmi ve společnosti, třeba s některými lidmi, často hlavně v dětství nebo v pubertě. Nějaká trapná nebo velmi nepříjemná událost. Nebo samotářská vychova. Osobně si myslím, že to mohla způsobit i nějaká (hlavně cizí) osoba, která v člověku (i nevědomky) podněcovala tuto fóbii a to svým chováním a přístupem, třeba i opakovaně – pokud je cizí v tom smyslu, že není z nejbližší rodiny nebo přátel, ale trochu ji ten člověk zná.
Samozřejmé je i přímo psychické trauma, nějaké tragédie, špatné zacházení s tím člověkem a zanedbaná výchova, ale to už jsou extrémy. Pak už může být ta sociální interakce nějak narušena. I když z toho nemusí být hned sociální fobie.

Z části to může být i dědičné. To se pozná, pokud je v rodině – ať v matčině nebo otcově straně – pár lidí, kteří se trochu straní společnosti.
Vliv rodičů hraje roli, pokud oni třeba sami netouží po společnosti, tak to dítě tam asi moc brát nebudou. Oni sami třeba můžou být introverti – a nemusí mít žádné fobie – ale je tam možnost, že to dítě tu fobii získá.
Naopak i rodiče můžou být velmi společenští, ale dítě ne. To pokud je to dědičné (ne nutně z rodičů na dítě), tak se to dítě bude řekněmě přirozeně stranit společnosti. Anebo mělo nějaké ty pšatné zkušenosti se společností, s některými lidmi, což se na něm podepsalo. Je taky možné, že ten člověk si to už třeba ani nepamatuje, co ty fobie zpustilo (to je velmi běžné), ale těmi fobiemi trpí právě kvůli rčitým událostem, zkušenostem s něčím.

Pak je tu ještě introverze, ale to s nějakou fóbií nezaměňuj. Introverti chtějí být sami, společnosti se nebojí, ale užívají si samotu a klid. :D

Na wiki v Původu sociální föbie píší, že původ není přesně znám a že jsou to jenom teorie. A těch je několik. Hlavní je, že i těch příčin může být víc.

Zdroj: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Soci%C3%A1ln%C­3%AD_fobie#V%C3%BDsky­t_a_p%C5%AFvod

Upravil/a: Zvidatel

Ze společností lidí, tedy ze sociálních kontaktů s nimi. Tuto fobii může ovlivnit tvrdá či úzkostlivá výchova v dětství, někdy i ve škole, když se spolužáci dotyčnému vysmívají, kritizují, nebo se liší oblečením, domnívají se, že je nikdo nemá rád atd.

Tak vzniká později např. srrach ze seznaování, komuniíkace s jinými lidmi, z jejich společnosti, telefonování, třeba i z návštěvy veřejných WC, nakupování mezi mnohými lidmi , veřejné vystoupení atd.

Projeví se třeba bušením srdce, pocením rukou i těla, červenánm, někdy se sevře hrdlo a špatně se dotyčnému mluví. – fyzická stránka.

Po stránce psychické – pocit strachu, úukosti, bezmocnosti, třeba i stud atd.

Důsledkem mohu být zdravotní problémy – stres, vyhýbání se styku s lidmi, někdy i ubližování, ztráta sebedůvěry atd. Někdy pomůže psycholog, jindy psychiatr, ten nasadí uklidňující léky, ale to je řešení dočasné.

Dotyčný si musí uvědomit, že je třeba změnit své myšlení. Všechno vzniká v hlavě. Nevyhýbat se lidem, nezůstat sám doma.

Upravil/a: annas

Ze sociálního prostředí.

Z tvojí mámy.

Taková akribofobie se může objevit i tady. Bohu dík, že ji nemám!

Z nedostatku sebevědomí