Vztah k mladším sourozencům?

Tak já jsem dudu jedináček,ale moje děti spolu vycházejí všechny dobře,ať už mezi sebou mají rok,dva,tři,sedm i sedmnáct let. Nic se na tom nemění. Pořád se mají stejně rádi,jen podle toho jaký je mezi nimi věkový rozdíl volí formu zábavy mezi sebou…

Mám o osm let mladší sestru která byla hýčkaná.Zatímco já jsem si musel na vše vydělat po brigádách,má sestra dostala vše co si zamanula.Možná to bylo také tím že v mládí byla často nemocná.Nyní se ani moc nestýkáme,nemám jí moc rád protože je závistivá a lačná po penězích.

Podle mého názoru je tak nějak i jedno, jak velký je věkový rozestup mezi sourozenci. Jde o to, jaký mají mezi sebou vztah a hlavně o to, jak ten vztah tzv. regulují rodiče. Pokud se rodiče postaví do pozice mrtvého brouka, tak se budou sourozenci hádat a možná i nenávidět, protože je nikdo nerozsoudí. Rodiče musí sourozence rozsoudit a musí určit, kde má které dítě svoje území. Zvlášť, pokud spolu musí bydlet v jednom pokoji, tak je to nezbytné. Jinak nastanou obrovské boje a sourozenci mezi sebou hezký vztah nemají.

mám sestru o 11 let mladší; nezvyk a nevole se konaly jen zpočátku. U ní momentálně probíhá příšerná puberta a je na zabití. Náš věkový rozdíl je prý právě ten optimální – pokud není otec zrovna dvakrát ideální, což v tomto případě ani náhodou, starší bratr ho v očích mladšího sourozence nahradí.

sourozenectví se plně vnímá na stáří a nebo po smrti sourozence.
můj strýc se nemůže vzpamatovat,že mu před několika lety tragicky zemřel bratr,vždy je nešťastný,že mu mnoho neřekl.ale setkávali se velmi málo ani spolu moc nekomunikovali,strý­ci je 60 let

Je mi 19 a mám o 5 let mladšího bratra, který právě prochází pubertou. Přesto, máme skvělý vztah a vždycky jsme ho měli. Já byla ta „velká“ sestra a on to „kuře“. Teď jsme prostě ok. Samozřejmě se někdy hádáme, ale vždy jde o nějakou nedůležitou kravinu. Já, jako starší mu vždycky ráda s něčím poradím a on mi také vždycky pomůže. Rozhodně si na bráchu nemůžu stěžovat.

Mám o 6 let mladší sestru. Nevím, jestli to je tím, že já jsem přišla jaksi náhodou a sestra už byla plánovaná.
V dětství jsme měly už každá jiné zájmy a v mládí jsem si, ač starší, nemohla dovolit v chování tolik, co ona, ač mladší.
Možná to je povahou, možná hýčkáním mladšího dítěte v rodině, netuším.
Dnes to je tak, že se se mnou sestra nebaví a co řekne, to je pravda.
Malým zadostiučiněním je pro mě aspoň to, že pokud něco mamce poradím a ta mi nevěří, po čase uzná mou pravdu. Sice pozdě, ale přece.
Ale nikam se necpu. Rodinu (a souseda) si holt nevyberu, tak s tím žiju a hledám přátele v jiném okruhu.

Záleží mnoho na celé rodině a na tom ,jak se staví k dětem,které mají velký časový odstup.
Někdy se podaří,že žijí jako „otec a syn“,jindy je to sud plný dynamitu.Záleží na Vás k čemu máte blíž.A o co se snažíte vy sám.

Mám o 2,5roku stašího vlastního bratra, se kterým se už pár let nebavím, neboť nadřazenost kterou mi dával dost znát v dětství ho neopustila ani v dospělosti..
Ale taky mám o 6 let mladšího nevlastního bratra, který mě bere v pohodě a klidně si i přijde pro radu a i já mám občas pocit, že promluvu do duše ode mě bere líp, než od „vlastních“

já mám mladší sestru o 4 roky a taky spolu spíš nevycházíme než vycházíme

Měla jsem dva mladší bratry. Jednoho o 3 roky a druhého o 10 let.Starší je bohužel, už 6 let po smrti.Naše vztahy byly velmi dobré a s mým nejmladším bráškou jsou stále.Jako děti jsme vedli běžné sourozenecké spory.Víme,že v případě potřeby pomoci se na sebe můžeme kdykoliv obrátit.