Vzpomínáte, jak a kdy jste se naučili plavat?

Jistě.
Ve škole jsme ten rok do bazénu nejezdili,jelikož jsme měli nacvičovat spartakiádu,tuším to bylo ve 3 třídě a tak jsme začali jezdit až ten další rok.Měli jsme takovou hnusnou postarší instruktorku,která konkrétně mě nenaučila nic,jelikož jsem z ní měla vítr;v bazénu bez opory jsem se okamžitě začala topit a ta kráva mě ještě vyhrožovala,že mě tam nechá,když nepřeplavu od lana k lana bez toho aniž bych se zachytila okraje bazénu,což teda fakt nešlo.
Nakonec když jsem jeli na školní výlet koncem roku jsem plavala stylem prsa a s obličejem ve vodě,to mi šlo.
Pak o prázdninách tentýž rok,když jsem chodívala na městské koupaliště,jsem sebou tolikrát hodila do vody s úmyslem se naučit plavat normálně,že mě to na asi 20tý pokus vyšlo,plavala jsem aniž bych musela obličej zanořit do vody,s hlavou nad vodou.

Já jsem se naučila plavat v Jugoslávii:-)) bylo mi 6 let, těsně před nástupem do školy. Pamatuju si, že jsem si zapomněla nasadit rukávky a najednou jsem byla ve vodě, kde jsem nedosáhla a plavala jsem:-))

No, tak určité základy jsem se naučil jako dítě u nás v rybníce. Pak jsme ve druhé a třetí třídě jezdili na plavání do bazénu, kde jsem se vypracoval na „delfína“. Pak jsem až do puberty trpěl alergií, že když jsem vlezl k nám do rybníka, tak jsem se osypal, čili jsem toho moc nenaplaval. No, a pak jsem se výrazně zlepšil, když jsem poté, co jsem si začal vydělávat, začal chodit celkem pravidelně plavat opět do stejného bazénu, kam jsem jezdil na plavání. Tento stav platí v podstatě dodnes. Víceméně chodím pravidelně, pokud mi to zdravotní stav dovolí, což většinou ano. 😉

Dokonce ten úsek řeky ´vidím´ před očima – Lužnice, kousek pod regulovanými břehy pod jezem… O který jez ale šlo nevím, tak přesné vzpomínky nemám.
Když mi bylo asi pět (na den přesně si to, pochopitelně, také nepamatuju) mne rodičové ´šoupli´ do řeky a než si pořádně všimli, odplaval jsem po proudu…
;-D

na to jsem si počkal až do patnácti (no a co ;{)> – na dovolené v Chrovatsku
Doplňuji:
Chorvatsku

Upravil/a: quentos

Od rodičů vím, že jsem uměl plavat ve 2–2.5 letech svého věku. A to si samozřejmě nepamatuji.
Učila mne prý máti s tetou, jedna byla ve vodě a druhá ze břehu mne tam hodila… ))

Já to pořádně neumím dodnes 😉

Na základce a na střední ty tři bazény za rok nestačily, za to na VŠ jsme měli tělocvik jen v bazénu, za semestr jsem se naučil prsa velmi obstojně. Vedoucí katedry říkal, že u nesportovních studijních oborů si dává za cíl, že na celé univerzitě po prvním ročníku nebude neplavec. Myslím, že až na dva-tři kusy ročně, které měly neplavectví jako „dar“ od pánaboha, se mu to dařilo.

Než, jsem šla do školy, asi v 6 letech, hezky v moři 🙂

Nevzpomínám, bylo to ale někdy v předškolním věku. Vím jen, kam jsme se chodili v první třídě s klukama koupat.