Chovali se děti ve vaší škole taky tak?

Ne.
Takový jev byl ojedinělý.
My jsme byly generace dětí, které vyrůstaly v láskyplnějším rodinném prostředí. S pevnými mantinely, pevnou rukou a uznávali jsme autority (museli jsme). Rodiče doma nenadávali na učitele a nezastávali se slepě svého „spratka“. ;D Na kterého si neuměli udělat čas, na mazlení, vyslechnout.
My jsme se nekastovali (minimální sociální rozdíly), my jsme spolupracovali a hráli si. Nehodnotili jsme se podle oblečené, mobilu, auta a jiné techniky.
Silnější se zastal slabšího.
Nekáceli jsme se z každé blbiny.
Vulgarity se používaly minimálně, zřídka v rodině.

Pravda, někteří učitelé nebyli a nejsou ideální. Problém je nejčastěji v rodině. Nedostatek lásky a pozornosti. To plodí agresivitu, opovržení, nelásku, nedostatek sebevědomí. Sklony k sebevraždám, sebepoškozování apod. Nejvíce zakopaný pes je v rodině (v těch nefunkčních soupeří rodiče mezi sebou, zájmy a potřeby dětí, jsou jim často ukradené)..

Určitě ne. Dřív měli rodiče i učitelé autoritu. Dnes se všechno, co staletí fungovalo, relativizuje a zpochybňuje. I takové samozřejmosti, jako existence muže a ženy, význam rodiny, národa, státu, presumpce neviny. S cílem, aby nezůstal kamen na kameni.

Nepamatuji se, že by si někdo něco takového dovolil. Dostal by na po prve hned pořádně přes hubu a vícekrát by si to rozmyslel.

Určitě nebyla. Já jsem sice byl hned první den po škole, ale to proto, že jsem si počas vyučování polohlasně v lavici pískal. Nějak jsem se prostě prudce zamyslel nebo co.

Čo sa dieťa naučí od rodičov, vidí a počuje v médiách, vníma na uliciach, to prenáša aj do „svojho“ kolektívu.
smejem sa krásnym uživateľským vyjadeniam o svojej minulosti. Mám pocit, že vtedy žili len anjeli a vtedajšie zriadenie ich láskyplne hladkalo po vláskoch.
Nie, nie je to pravda, aj keď až tak „zlumpačená a stratená generácia“ sa vždy objavuje po veľkých spoločensko-politických zmenách. Aj za našich čias boli aj anjeli aj čerti na školách a učitelia boli tiež anjeli a čerti. Ale väčšina boli bežný priemer. To, že naše deti sú také, je to naša vizitka. Vizitka spoločnosti a tá je taká, akú si ju spravíme my sami. Nikto nás nebude hladkať a fúkať „bobenko“ a my to isté prenášame na naše deti. Tak sa zamyslite správanie detí je závislé v prvom rade od ich najbližších dospelých (nemusí to byť vždy rodič). čo vidia, počujú, čítajú v médiách, to prenášajú aj na seba. Kedy ste sa porozprávali so svojimi deťmi, kedy ste deťom vysvetlili, čo videli v televízii, počuli na ulici? „počkaj nemám čas, choď za mamou/otcom, čo ťa to v škole učia…“ toto deti počujú, ale keď potrebujú pomôcť poradiť počujú aj iné: uč sa, prečítaj si to v učebnici, bože čo vás to v škole učia… nemám čas,
akosi zabúdate, že škola je len doplnok vašej výchovy svojich detí,
To, čo píšete o správaní detí voči učiteľke, je potvrdenie toho, čo som tu písala. Čo vidia doma, to robia v škole.

A to aj keď ako dieťa som nebola vzorňáčik a svätá, nikdy som si nedovolila sa správať v škole ako píšete v otázke. A to sme ako mladí zažili „máničky a oringle“ našich chlapcov, aj obdobie prenikania drog a porna, na naše socialistické územie.
Aj učiteľka je človek!

Skúste si pozrieť, ako sa tu mnohí užívatelia správajú… Potom nebuďte prekvapení, keď to iní prenášajú ďalej.

Upravil/a: led

Tys taky asi ve škole víc zlobil, než dával pozor.

Něco takového když jsem já chodil do školy nebylo a to jsem chodil do první třídy rok 2005–2006 ale něco takového si nedokážu představit je to především špatnou výchovou mně rodiče výchovné bili a to nepočítám jaký jsem měl strach když byli třídní schůzky z trestu. Dnes už nic takového neexistuje. A takhle to potom dopadá.