Volali jste někdy na škole na někoho co dostával dvojky nebo jedničky šprté?

Ano, já byl v mládí bohužel takový člověk, teď toho lituji… Jinak – dvojkař není šprt.

Sorry, ale tvoje otázky jsou pořád divnější a divnější. Jako kdyby ses ptal na to první, co tě napadne…

Kdyby sis ty otázky před postnutím pořádně přečetl, tak bys je pak nemusel pořád editovat. To jen tak… ☝

Ne

Já nevím: Tys si nevzal prášky? Nebo jsou erupce na slunci, úplněk, nebo co se děje, že tak „baroníš“, dneska? 🙄🤦‍♀️

Hele, asi tak: sám jsi úzkostná troska, úplně na rovinu. Nemyslím to jakkoli ve zlém, docela tomu rozumím a chápu to, pravdu to nemáš zrovna easy. Tebe znají všichni lapiduši ve vašem kraji, ne? 😅

No dobrý, no, tak bohužel, ono se to asi úplně nezmění. Njn, ale tak proč máš potřebu jebat do druhých?

Podívej se, že má někdo dobrý studijní výsledky neznamená, že je šprt, to je o něčem jiném. Já měl spolužáka, co měl i trojky, ale byl totál blbý, dylino nevídaný, tak to měl vydařený. A byl nafrněný a lezl učitelský sebrance do prdele.

To je šprt.

A i kdyby to byl šprt: Ty si hleď svýho, kušuj a pleť gumáky, furt Ti to říkám, že máš sám dost!

A nebo se pak nestěžuj, až Tě někdo – zase! – pojebe! Kdo tady lezl takyučitelkám do prdele? Kdo je tady šprt!

Ty choď kanálama! 🙄🤦‍♀️

Ne.

Na SOU jsem byl sám šprt. Měl jsem skoro vždycky jedničky. Učitelům jsem ale do zadku nelezl. To by bylo chovaní mazánka. Ne šprta.

Ve třídě na učňáku snad žádný šprt nebyl kromě mě.

Standardně ne. Dvojky a jedničky nejsou důvod.
Jednou jsem „šprta“ použil jako nadávku, když mně jeden snaživější spolužák na střední nasrštval a víceméně mně to i teď mrzí.

Ne,
nepatřila jsem mezi rošťáky, nebo vypatlance.
Ani mi nikdo nenadával do šprtů, nepokřikoval.
Byli jsme „normální“, drželi jsme pohromadě (kohezní
kolektiv). Pomáhali jsme si.
Žádná šikana, žádné posměváčci, žádné povyšování.