Víte čemu se říkalo „vohnout“?

Snad myslím to, co vy. Znám sloveso ohnout (v uvedených významech), před nímž je tzv. protetické „v“, které se udržuje v některých českých oblastech. ,Objevilo se ve 14. st., před o, později se rozšířilo i do českých nářečí. Hranice pro jeho užití skončila na hranici Litovel-Kyjov. Do spisovného jazyka proniklo jen výjimečně. Koncem národního obrození se ho spisovjý jazyk zbavil.

U nás na Hané se tvar vohnout neužívá, ale hanácky to je = ohnót …

(V)ohnout = o oblouku stočiti, zakřiviti, zvl. něco ohebného, zahnouti, sehnouti.

• lidově oblouditi, ošáliti, napáliti
• ohnouti se, sehnouti se, zkřiviti se.

Významy PSJC a historická mluvnice

Pro vohnouta má hlavní význam jeho vlastní pohodlí. Zatímco zmrd proplouvá životem s cílem být co nejdřív big boss a top man, udávat příkazy a mít kožené křeslo a mobilní telefon, každý ráno seřvat podřízené a večer pít whisky v klubu, nemají pro vohnouta uvedené atributy žádnou cenu. Je za tím prostě a jenom vohnoutova lenost a neochota. Vohnout prostě nehne prstem, dělá zásadně jen to, co musí, a i to se snaží ošulit tak, aby měl klid a nikdo ho neotravoval.
Vohnouti bývají, pokud jde o rozumové schopnosti, průměrní až podprůměrní.
Mnozí to o sobě ví a smířili se s tím, že nic jiného než vlastní klid uhlídat a vybojovat nedokážou. To jsou takzvaní pasívní neboli vyhořelí vohnouti. Na druhé straně aktivní vohnout trpí představou, že jsou skrytě geniální, ale tato genialita není společností doceněna a kdyby dostal příležitost, že by to všem předvedl.

Vohnout nezná společné cíle a zná jen své zájmy. Vohnout vám nepomůže, protože by přišel domů o hodinu později. Vohnout ošidí svoji práci, aby mu zbylo deset minut na kouření a tlachání s dalšími vohnouty. Vohnout aktivně vyhledává slabiny v systému s cílem najít, jak se zašívat a flákat. Rájem pro vohnouta jsou velké firmy a továrny, státní úřady a policie, kde dobře bují vohnoutismus. Je to nakonec logické, protože v malé firmě, kde máte šéfa přes stůl, je každý vohnout rychle odhalen a vykopnut, zatímco v továrně s tisícem zaměstnanců může proplouvat mnoho let bez povšimnutí, stačí, když bude mít správně orazítkovanou píchačku. Na latentní riziko, že v důsledku vohnoutských leváren a švindlů ztratí jejich zaměstnavatel zakázky, mají krásnou výmluvu : „jak my, malí vohnouti, můžeme způsobit, že od nás nikdo už nic nechce koupit? To museli zmrvit ti nahoře!“. Okolo vohnoutů někdy vznikají často začarované kruhy, protože vohnout se nikdy necítí za nic zodpovědný. Vohnout zná velmi dobře svoje práva, ale absolutně rezignuje na své povinnosti. Řada vohnoutů bývá odborníky samouky v oblasti obojího práva. Díky neprůhlednosti současných zákonů najde vohnout v legislativě vždy důvod k tomu, aby nemusel vůbec nic dělat.

Aktivní vohnout vidí blbce úplně všude. Tak můžeme vohnouty slyšet, jak skvěle by to dopadlo, kdyby byli ve vládě, v parlamentu, kdyby byli trenéry Sparty nebo Slávie, kdyby byli Chvalovský nebo George Bush. Uvedené řeči se často vedou u piva. Pivo je zřejmě pro vohnouta něčím, čím je pro autobaterii elektrolyt. Když není, je vybitý, když je ho dost, srší myšlenkami. Klasická situace nastává, když vohnout sedí u televizoru, v ruce třímá flašku piva, čumí se na obrazovce na fotbalisty a radí jim, jak mají hrát, přičemž je zasýpá nadávkami, že hrajou jak ponocný.

Jde to tak daleko, že pokud do vohnoutího kolektivu je zasazen slušný pracovitý člověk, dokážou z něj velmi rychle vyrobit dalšího vohnouta. Dělají to tak, že do něj založí vohnoutí embryo, podobně jako to dělal Verhoevenův vetřelec. Embryo má podobu informace : Ty se tady dřeš a vyděláváš stejně jako my, tak se na to vybodni a pojď to ošidit. No a po nějaké inkubační době, většinou těsně po výplatním termínu, se vylíhne další vohnout.

Mám pocit, že se tak říkávalo jařmu pro zapřahání krav. Byl to dřevěný prohnutý díl který spojoval obě kravky a k němu byly připevněny chomouty.