Věříte na duchy?

jasně že ano; přece tu není jenom naše tělesná „schránka“. Připomenu živou a mrtvou vodu z pohádky – kdyby duše nebyla, stačila by nám k pokropení mrtvá voda (části těla by srostly k sobě); jenže ouha, ono to tělo potřebuje ještě jakousi nepopsatelnou substanci, aby z těch mrtvých opravdu vstalo, a tou je právě duše.
Neale D. Walsch uvádí ve své knižní trilogii „Hovory s Bohem“ velice zajímavou interpretaci duše. Podle jeho – naprosto logického – výkladu neobsahuje tělo duši (kdepak by se v něm asi tak schovala, že), nýbrž duše obsahuje tělo, takže ji v podstatě ztotožňuje s aurou. Kde ovšem končí taková aura/duše, kde je její konec? Odpověď už asi tušíte – nikde; duše tedy je jakýmsi spojením všech lidí na světě. Tím se vysvětluje ten nádherně a nepopsatelně vzrušivý pocit při intimním styku, neboť sex (především z lásky) je podle tohoto výkladu – opět logicky – realizováním spojení nejen těl, ale především duší. Jedná se vlastně o stav přiblížení se Bohu v jeho nejhlubší podstatě (Bůh je láska a jednota a jeho stav lze velmi zhruba pro lidské chápání přirovnat k věčnému, nespasmatickému orgasmu).
No a smrt, ta není koncem, ale především začátkem, jakousi „přestupní stanicí“ mezi dvěma životy, takže než si duše najde novou tělesnou schránku, někde samozřejmě pobývat musí. Jinak by nefungovalo „vyvolávání duchů“ a nestrašilo by v hradech.
Na hřbitově se bát netřeba – je vlastně pouhým skladem tělesných schránek a tím posledním místem, kde by duše po smrti toužila pobývat. Tu jeho tajemnou, až děsivou atmosféru si (živí) lidé dělají sami – úctou k „mrtvým“, kterou na hřbitově pociťují. Jak píše D. Walsch, kdyby smrt vnímali správně, tedy jako „přestupní stanici“ a v podstatě „šťastnou“ událost pro duši dotyčného (neboť se uvolní do onoho nádherného, nepopsatelného stavu), nehrála by na pohřbech smuteční hudba a lidé by netruchlili; ba naopak, radovali by se společně s „mrtvým“ a stav, do něhož se odebral, by mu jednak přáli a jednak by věděli, že je tu pořád s nimi.

Někdy jsem duchy přímo obklopen!
Když pořádně pojím luštěnin, tak před těmi duchy i utíkám.

Chválím pana Quentose, napsal to moc hezky a souhlasím s ním. Já například často cítím, že mě má zemřelá babička chrání a bdí nade mnou.

http://thumbna­il059.mylivepa­ge.com/chunk59/1230990/­877/small_duch­.jpg.jpg

Naše duše zde byla již před narozením a bude pokračovat i po smrti. Že si minulý život nepamatujeme není důkazem, že nebyl. Zapomnění má ten význam, abychom se nezbláznili při uvědomnění si všech životních rolí z minulosti. Když se člověk poraní za života, cítí bolest- duše cítí bolest. Když člověk zemře, je možné ho pitvat, ale již v těle není ten, který by cítil bolest- duše tělo opustila. Tělo bez duše není ničím, než prachem.

Věřím v paranormální jevy,proto věřím i na duchy,ufo apod.Můj táta mi kdysy vyprávěl že jako malý kluk viděl svého zemřelého dědečka jak stojí v kuchyni.Prý se s ním šel rozloučit,a také popsal co měl na sobě.Potom se na mžik otočil a už tam nebyl.

Několik lidí mi podrobně vyprávělo své osobní zážitky s duchy, nemám důvod jim nevěřit, ale sama jsem nikdy žádného neviděla nebo si to aspoň neuvědomuji.

Doplňuji:
Myslela jsem, že za odkazem od Miroslavst se skrývá nějaké „autentické“ video nebo fotka. Když na mě pak vyjukl ten dušík, tak mě to prostě rozesmálo, proto jsem mu klikla.

Upravil/a: kapka

tuto otazku jsem si dala rano,proto jsem se ptala na bilou pani,nebudete tomu verit ani me se nechce,ale stava se mi neco co racionalne nedokazu vysvetlit,zdedila jsem po babicce stary mlyn kdysi v nem zemrela nejaka zena,dnes je zrekonstuovany a je z nej penzion,ale v mistech kde byla sypka dnes kuchyn nelze fotit,na fotkach je stin jakoby zeny v bilem roune,myslela jsem ze jsem blazen ale nestava se to jen me,a ja tem kteri se me na to ptaji nedokazu odpovedet

Nevěřím těmto blábolum. Ale na tom obrázku vypadá docela stražidelně.
Doplňuji:
strašidelně.

Upravil/a: aramah

V podstatě asi ne,přesněji – jsou mi lhostejní.
Na druhou stranu – v TV je strašidel dost a dost. Třeba v neděli v poledne u Moravce.

neberte ľuďom vieru v dochov. Viete, ako je krásné báť sa v noci na opustenom cintoríne, alebo v zrúcaninách hra­du?

PANE HOMER SAMOZŘEJMĚ A NEJSOU TO JEN BABSKÉ ŘEČI.NAPŘED JE DUCHOVNO A POTOM JE TEPRVE FYZIČNO.KONEC KONCŮ PŘEČTĚTE SI BIBLI A UVIDÍTE JAK TO VŠECHNO DOOPRAVDY BYLO,JE A BUDE.PODOTÝKÁM,ŽE VÍRA V BOHA A JEHO SVATÉ BOŽÍ SLOVO,NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO S CÍRKVEMI
ANI SEKTAMI.---ZDRAVÍ VÁS---ZAJ-PO

Zdroj: SKUTEČNOST A PRAVDA

Já věřím.

Zatím nemám důvod.