„Spoustu vynálezů udělali právě lidi, kteří nevěděli, že to nejde…“
Plne súhlasím s výrokom len dopĺňam „a podarilo sa im to bez čarov a zázraku“
Je to ako, keď sa chcete poškriabať pravou rukou zozadu na ľavom uchu za chôdze a v rukách držíte nákup. Veľa ľudí bude krútiť hlavou nad tým nezmyslom, bude vám tvrdiť, že musíte zastaviť a nákup položiť a pritom stačí tak málo. Stačí porozmýšľať a zastaviť nemusíte…

Upravil/a: led

Určitě platí, protože jde o staré čínské přísloví.

https://citaty­.net/citaty/1983440-cinske-prislovi-at-ten-ktery-tvrdi-ze-neco-nejde-nezdrzuje-toho/

Přece když dva dělají totéž, není to totéž. Když chce někdo něco udělat, přemýšlí, hledá motivaci či inspiraci. Jenže u každého to funguje jinak. Je to spojené se zážitky, zkušenostmi, vědomostmí či potřebou, nedostupností něeho, někdy i pohodlností.

Každý si musí najít svou vlastní cestu. Chce to prostor, čas, soustředění, trpělivost, vytrvalost, tj. něco, co se jednomu nedostává, druhý má dostatek něčeho z uvedeného.

Nešlo o vynález, ale o nápad. Mně se podařilo, kdysi na ZŠ v kreslení namalovat barvami výkres na téma jarní úklid.

Všichni spolužáci reptali, že to nejde vyjádřit atd. Nějak jsem neváhala a začala. Můj „výtvor“ tehdy učitelka ocenila, výkres byl vystavený i po mém odchodu ze ZŠ.

Měla jsem radost, protože kreslení nebylo to pravé ořechové, zkrátka „mistr pipla“. Takže tento nápad i jeho ztvárnění bylo moje životní dílo,

Nic, světoborného,. Ale ocenění učitelky kreslení nejen výbornou, ale i tím, že můj výkres sloužil jako motivace pro mladší žáky. Pochvala hřála na duši. Dokonce si svůj „výtvor“ částečně vybavuji.

Upravil/a: annas

Mně jeden psychiatr tvrdil že jsem tak blbý že se nikdy nevyučím a v 18 ať mně zbaví svéprávnosti.A vy­učil jsem se a normálně žiji a pracuji jak se dá.

Ano, když se kolegovi do určité práce nechtělo, tak často říkal, že to nejde (až mu to šéf přestal „žrát“ a sáhl mu na peníze). Já už jsem třeba předem tušil jak bych to udělal.

Ze zkušenosti vím, že když se chce všechno jde, jen malé děti nechodí.

V mládí jsem po třech hodinách svedl dívku, o které bylo známo, že nedá, ani za pytel šušňů. Oba jsme se potom shodli, že to bylo poprvé a naposled(nebyla žádná pana).

Okamžitě jsem si vzpomněla na mámu mojí mamky, která tvrdila, že jsem blbá a patřím na učňák. Šla jsem na gympl a v červnu (doufám) budu magistra.