Už jste se někdy ztratili v lese?

Něco jiného (chatování vítáno)

Kdysi, na školním branném cvičení – to jsem upřímně nenáviděla. Vždycky to začalo tak mírumilovně. Naše třídní, učitelka čestiny, která v tom byla zaitneresovaná a byla dostatečně měkká, vymýšlela trasy kolem cukráren, známých soch – no zkrátka městem, aby bylo po ruce občerstvení, člověk nasákl dějinami a kdyby něco – po ruce byl vždycky nějaký mužík s plácačkou (nemyslím opilce, ale příslušníka VB!:-) Jenomže… Hlavní slovo měl vždycky sadistický učitel tělocviku a občanské nauky (super aprobace!) Remunda, který se úplně vyžíval ve smrdutém bahně, hlubokém lese, a nebezpečí celkově. Byl to ten „dobrák“, co má vždycky radost z utrpení bezbranného dítěte a se sadistickým napětím očekává každé jeho selhání. V mém případě se dočkal jen jednou.
Je pravda, že když já dostanu do ruky kompas, divím se, proč ta šipka neukazuje na mě…takže okolí mohlo něco tušit, já v tom byla nevinně…
Ale zase na druhou stranu – takovou výjezdovou (skoro zátahovou!) akci, jakou způsobila ztráta naší skupiny (vedené spolužákem Komárkem, ale z větší části „navigované“ mnou), si pro příště rozmyslel. V dalším roce byla branná stezka o poznání přijatelnější – ale i tak jsem se jí zúčastnila, už ale coby zapisovatel na „metě“ – měla jsem tam kazeťák, občerstvení a na tohle cvičení i docela ráda vzpomínám. Zplavení, ošleahaní spolužáci podávající mi vyčerpáním roztřesenou rukou notýsek, kam jim poté, co si utřu mastné ruce od brambůrků za podpory Personal Jesus od DM prdnu razítko a zase se rozvalím na lehátko – no, nebylo to špatné… šlo to i bez lesa…:-))

Ano, již jsem bloudil

Já mám úžasný orientační nesmysl. Stačí, abych se před barákem 3krát zatočila a netrefím domů. Zajímavé je, že v lese se orientuji podstatně lépe než ve městě.

Ano, již jsem bloudil

Doplňuji:
Ztratila jsem se na houbách. Nakonec jsem se našla, ale někde úplně jinde, než jsem se najít hodlala :) Nemohla jsem ani koukat, zda v dálce neuvidím světýlko, protože neumím lízt po stromech…

Upravil/a: manon

Ne, jsem od přírody dobře orientován

Pozičně si pamatuji (i po mnoha hodinách) kudy jsem do lesa přišel, kam jsem mířil a kde se zhruba nacházím. Nečiní mi to opravdu žádný problém (ani v úplně cizím terénu).

Ne, jsem od přírody dobře orientován

Ano, již jsem bloudil

bylo mi trinactcitila jsem obrovsky strach,paniku,bez­radnost.radeji jsem se nehla z mista,abych nebloudila dal,a cekala,az me najdou.

Ano, již jsem bloudil

Doplňuji:
Sice jsem kdysi vedl speciální vojenskou jednotku pří výcviku neznámým terénem, ale přesto jsem už vícekrát v životě v lese zabloudil. V dospívání mi prorokovala věštkyně, že budu dobrý voják a malíř. Malířem jsem dodnes a toho vojáka chápu, jako celoživotní boj jedince za osobní svobodu snad proti všem a všemu. Ale zpátky do lesa. Rád se podobně, jako Hrušínský, ve Vesničko má středisková, kochám přírodou. A tak, i když podle skautských znalostí, se zorientovat umím, baví mne bloudit. Hlavně na houbách. To mne pak dovede do takových tajemných míst, které už podruhé nenajdu. A to mne fascinuje. Je to nesmírná relaxace od civilizace a lidí. Je kouzelné, že člověk může bloudit přírodou v lidsky přemnoženém nebezpečném světě. U nás bloudím v lesích rád, horší je to v divokých zemích, kde vás mohou zlikvidovat. Stačí na Balkáně, v Rusku nebo Africe. Jestli to takhle půjde ale dál, budou i přepadávací skupiny v našich lesích a nastane " středověk". V okolí Moskvy se takto ztrácejí houbaři. Dnes kradou lidi buď na orgány, nebo prostě loupežníci jako v pohádkách. Začíná to být i u nás. Chodím do lesa už také lehce ozbrojen a s kontaktní technikou. Je to jak v hororu. Ale co naděláš, bezpečno už není, co se otevřeli hranice, je tu takové verbeže, co prošli válkou a jsou bez zábran, asiati, balkánci,národnosti od sovětů dobrodruzi z jihu i západu. Můžou tě přepadnout i v příměstském lese třeba u Českého Krumlova. Všude je spousta smažek, feťáků, bezdomovců a to hlavně poblíž turistických míst. Do lesa už vůbec nechodím s manželkou. Sám bych se o ni bál. Jsem dobrý osobní strážce, ale právě proto rizika nezvyšuji. Kdo si myslíte, že přeháním, tak bohužel ne, a bděte, bude hůř. Bída a hlad z lidí udělá zrůdy. Bude to válečný stav. Ovšem chaotický, každý proti každému, nebo skupině. Už to začíná. V noci se to dostane i do měst.policie je slabá vojsko žádné. Budeme se zamykat. Naše specifikum jsou ještě cikáni, ti tmu nepotřebují. Už vidím titulky v novinách. " Postříleli se na houbách".

Upravil/a: Kohut57

Ano, již jsem bloudil

Něco jiného (chatování vítáno)

Janko a Marienka ako skúsení turisti, vedeli, že vždy niekde svieti svetielko nádeje. Riadim sa podľa ich príkladu, takže v lese síce blúdim, ale zámerne, sledujem zver, krásy prírody.
Ak nesvieti svetielko skúste podľa nosa, pach ľudského odpadu vás určite priedie bližšie k civilizácii.
Doplňuji:
Nebezpečenstvo prepadnutia ako píše Kohut57 je vyššie hlavne blizko civilizácie

Upravil/a: led

Ano, již jsem bloudil

Ačkoliv se pokládám za osobu s výborným orientačním smyslem, bloudit se mi podařilo. V lese, který poměrně dobře znám a několik let jsem do něj jezdila na houby, se začalo těžit dřevo. Já v zápalu sběratelské vášně si neuvědomila, že les kolem mne vypadá trochu jinak a chybí „mé“ orientační body. Okamžitě jsem si uvědomila, že vůbec netuším kde jsem já, natož kde mám zaparkované auto. Jakmile jsem narazila na jakousi lesní cestu, pochodovala jsem po ní tak dlouho až jsem z lesa vylezla. Přede mnou ohromná pastvina a dálce jakási neznámá vesnice. Vydala jsem se do vsi, bylo dopoledne, nikde žádný domorodec, ale na autobusové zastávce jsem vyčetla kde se nacházím a že dokonce za 15min. pojede bus. Peníze jsem u sebe neměla, ale řidič byl ochotný a za několik syrovinek mě svezl několik km a dokonce zastavil mimo obvyklou zastávku, zato poblíž mého zaparkovaného auta. Doma jsem se pak dívala do turistické mapy a zjistila, že jsem se po té cestě vydala naprosto opačným směrem a nachodila zbytečných cca6 km, což je můj osobák…:))

Ne, jsem od přírody dobře orientován

Ne, jsem od přírody dobře orientován

Ano, již jsem bloudil

ale teď chodíme s turistickou GPS takže nějaké bloudění nehrozí…

Něco jiného (chatování vítáno)

Myslím, že ne :) Jen mě napadlo to, když vytáh táta mě a bráchu na houby. K večeru volala mamka se strachem kde jsme a nebyl by to můj táta, kdyby si z ní neudělal p*del a neřek jí, že jsme zabloudili a dvě hodiny se vymotáváme z lesa :D

Ne, jsem od přírody dobře orientován

Ano, již jsem bloudil