Už jste měli víc štěstí než rozumu?

Mnohokrát.
Tak třeba když jsem jako mladý pako nevěřil tomu, že může být vjezd přímo na dálnici bez přípojného pruhu a tak jsem tam vjel… naštěstí řidič toho kamionu co v daném pruhu jel měl dost rozumu za nás za oba a nakonec jsme se vešli vedle sebe.

Když jsem věřil kolegovi, že na jednom konci přetrženého kabelu není šťáva a klidně ho můžu začít připravovat na opravu, než donesou další nářadí vč. zkoušeček. Naštěstí jsem měl v ruce jen jednu žílu a stál jsem na písku, tak to jen trochu zabrnělo.

Pri praktickom preverení definície: „na voľne padajúce teleso pôsobí príťažlivosť Zeme“ som mala viac šťastia ako rozumu, aj keď som po páde zo skaly v zdraví (zázrak) potvrdila, že definovaná poučka je pravdivá.

Ještě předtím, než jsem začal navštěvoval školu, jsem si nasadil sluchátka a zastrčil je do zásuvky v domnění, že uslyším stanici. Protože jsme doma poslouchali krystalku. No a najednou jsem byl na zemi a dlaně jsem měl černé. A sluchátka byla zničena.

Ne. Za všech okolností vždy jen více rozumu.

Stalo se víckrát v různých situacích a myslím si, že třeba jezdit dlouho bez nehody nějakým přibližovadlem po silnicích v dopravním ruchu se bez štěstí snad ani nedá. Vzpomínám si na jeden „skoromalér“ před mnoha lety v Pardubicích na křižovatce Sakařovy ul. s nějakou příčkou (už si navybavuji její název), kdy z nějakého důvodu zaměnili hlavní za vedlejší. Protože jsem tam jezdil často, měl jsem v hlavě stále Sakařku jako hlavní a nevšiml jsem si dopravního značení upozorňující na změnu přednosti v jízdě. Zbytek si domyslíš. Prostě vyšlo to tenkrát o pověstný chlup. Ještě jsem stačil zařvat za volantem „Ty debile!“, ale vzápětí mě polilo horko, když jsem se za křižovatkou ohlédl a zjistil, kdo že byl vlastně ten debil.