Už jste dali sbohem tomu, v čem jste v mládí vynikali?

To si piš.

Mám pocit, že život někdy funguje tak, že v mládí v něčem vynikáte, postavíte si na tom kariéru, potom někde v půli cesty mezi mládím a důchodem vidíte, že vynikat přestáváte a že potřebujete stíhat termíny, které se na vás tlačí, a zvládat i věci, ve kterých nevynikáte, pozvolna slábne vaše paměť, hůř se soustředíte, začínáte vidět, že vaše zkušenosti upadají v zapomnění nebo zastarávají a že to, v čem jste vynikali, už se teď dělá jinak (to, že se to dělá jinak, se dovíte tak, že se vás někdo ptá, proč to tak neděláte), a honíte se za tím, abyste aspoň zvládali to, v čem jste původně mysleli, že budete celý život vynikat, a vedle toho i to, co se vám k tomu nabalilo.

Vyčurat jméno do sněhu už nezvládnu…