Určení hranice normálnosti?

narážíte nejspíš na dvě chápání slova normální, z nichž první výklad, tak jak ho mnoho lidí chápe, nezastávám: „normální je to, co/jak to dělá většina“. Normální by ovšem mělo být „v mezích normy“, která by měla být v souladu se „zdravým rozumem“, nikoli s „reakcí/chováním většiny“.
Málokdo má ovšem zdravý rozum, takže hranici normálnosti těžko určit.

Hranice mezi normálností a nenormálností je těžko určitelná. Nenormální člověk není schopen komunikovat s normálními lidmi,tak aby mu rozuměli. Pak ale je otázkou,zda zdánlivě normální,není nenormální.

Takoví posuzovatelé „normálnosti“ by zřejmě měli být psychiatři,na tom se asi shodneme.
Ale existuje tzv. profesionální deformace.

Zdravé je být normální.Přípustné je ještě být nenormálně normální ale nenormálně nenormální už přípustné není. 🙂

Při otázce:Jak jsi strávil víkend ?, se odpovědi normálně, nedivíme.Přitom první dotazovaný seděl převážně u televize,nebo v hospodě 2 hodiny rozebíral,proč na nic nemá čas a druhý při odpovědi normálně stačil absolvovat noční přechod z Lysé hory na Javorník.Každý z nich víkend ze svého pohledu strávil normálně.
Mně by víkend strávený jen u televize nebo vysedáváním v hospodě moc nenadchl.No a absolvování noční téměř 50 kilometrové túry nechám manželovi.Já strávím víkend se synem v lanovém centru a budeme se mít podle našich představ normálně.

Záleží na úhlu pohledu jistých lidí. Např. jedna a tatáž činnost může pro jisté lidi být naprosto normální, ale naopak lékař psychiatr jej může označit za ne zcela normální.

Např. mi přišlo naprosto normální jít s dětmi (4, 8 a 9 let) v jednu hodinu ráno z brněnského ohňostoje několik kilometrů pěšky domů a pro někoho to může být postavený na hlavu. 🙂

No to je ale otázka.Taky by mě to zajímalo.Myslím že se zde dozvíme opravdu zajímavé odpovědi.Já o tom velice často přemýšlím,ale už několik let se k ničemu nemůžu dopracovat.Ale stejně-kdo ví.....