Ukrajina jako kandidátská země Evropské unie – zbožné přání či realita?

Tak jasně, za kandidaturu si nic nekoupí, vlk se nažere a koza zůstane celá. Vzhledem k tomu, kam to po rozpadu SSSR dopracovali, že se nejsou schopni domluvit ani s vedlejším bratrským národem se kterým sdíleli staletí společné historie, prolezlé korupcí, oligarchy a vším možným nešvarem, ekonomicky také úplně mimo realitu a kritéria jaké se na členské země kladou, tak pokud se EU nestřelí sama do nohy, tak se Ukrajina nikdy členem nestane.

Ak by Ukrajina v súčasnosti bojovala s iným nepriateľom nemala by šancu ani len pomyslieť na kandidatúru do EU.
Je to čisto protiruská politika, pre ktorú zjavne v dohľadnom čase sa Ukrajina stane Kandidátom pre členstvo v EU.
A politicko-vojenská hranica EU sa presunie východne za Charkov.

Aby byl klid, tak se udělá kandidatura na vstup. Doufám ale, že k tomu hned tak nedojde. V tomto rozpoložení by na to EU jen doplatila.

Otázka je, jde-li opravdu o „populistický symbol“, nebo jenom o diplomatickou­ hru.

Protože slova nic nestojí. Politici mají celou kariéru postavenou na tom, že melou kydy, melou pro mletí samotné, a slibují, co nemohou splnit („bude líp“, „Make America Great Again“, atp. – to jsou absolutně nesplnitelné kydy).

Celé to divadlo kolem Ukrajiny spíše napovídá, že jde o diplomacii. Ale vyznej se v politikovi, když je to takový mimoň.

Kandidátská země – to k ničemu nezavazuje, takže o budoucnost žádné strachy. Rusi si mysleli, když podpoří nepokoje v Moldavku, Gruzínsku a na Ukrajině, tak nebude o tyto krajiny zájem jako o kandidáty do demokratických struktur. Nějako jim to nevyšlo, až na Gruzii tam tyto státy směřují. Bude to trvat, bude hodně problémů, ale držím jim palce.