Už to má za sebou…
…„zvonit hrana“… – zvonit umíráčkem na počest zemřelého.

Komu zvoní hrana – román Ernest Hemigway a natočený film. Inspirovala ho k názvu knihy níže uvedená slova,anglického renesančního básníka Johna Donneho, která napsal roku 1624:

„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny: spláchne-li moře hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana.

Zvoní tobě.“ John Donne

Hrana zvoní posmrtně = vyzváněn íza zemřelého’.

Původ slova – J. Rejzek: Etymologický slovník

Hrana – psl. *gornъ je asi starý rituální termín, související s lit.evským gìrti ‘chválit, oslavovat’, sti.ndickým grṇā̺ti ‘vzývá, chválí, zpívá’ a asi i lat. grātēs, grātiās ‘díky a to z indoevorpského . *gu̯er- ‘chválit, velebit.
…’

Jinak znám z křesťanského vyzvánění umíráčkem jako oznámení, že někdo zemřel. V den pohřbu do hrobu pak vyzvánění symbolické loučení se zesnulým, poděkování mu atd..

Upravil/a: annas

Už je po smrti. Zvoní se umíráček. Jedna část zvonu se nazývá „hrana“.
„Hrana“ se zvoní mezi 12. a 13. hodinou polední střídavě všemi zvony a největším z nich – to podle vážnosti zemřelého; odtud rčení „komu zvoní hrana“…
Podrobněji ve zdroji:
http://www.ptej­teseknihovny.cz/do­tazy/zvoni-hrana

Umieráčik oznamuje smrť, nie umieranie.

Pri úmrtnom zvonení ‚na hranu‘ je potrebný človek – zvonár. Zvoniť treba tak, že zvon bije iba na jednu stranu (miesto, kde znie vyšší tón) a tým pomalšie a smútočne… Nesmie byť rýchly dvojzvuk, to znamená poplach…

Upravil/a: led

Tohle je neobratně formulovaná otázka. Pamatujme- hrana nezvoní, ale tiká!