Taky pro vašeho otce není skoro nic, co uděláte dostatečně dobrý?

Jiná odpověď...

Bohužel už otce nemám, ale jistou dobu to tak bývalo. Na druhé straně zase když se vyskytla nějaká pochvala, což bylo velice zřídka, tak mě stouplo sebevědomí víc, než kdybych dostal státní vyznamenání, Taky mě tenkrát vadilo různé rady a doporučení, jak se co dělá. Později sem rekonstruoval dům, a měli jsme takovou nepsanou domluvu. Když jsme dělali něco u mně, dělalo se to podle mě. Pokud jsme dělali něco u našich, tak podle táty, protože by jsme se těžko domlouvali. Od doby kdy umřel, tak jsem si už mnohokrát vzpomněl na něj a litoval, že se už nemohu na to, či ono zeptat. On by určitě věděl, a měl i dobré rady jak co dělat. Teď už mně jen mrzí, že jsem ho více neposlouchal a nepoučil se dostatečně.

Jiná odpověď...

Pokud otec žil, tak se sem tam vyskytly nějaké neshody, hlavně, když jsme něco společně dělali (stavba chaty, garáže, dílny). Měl více zkušeností, já zas více nápadů. Nakonec jsme se ale vždy dohodli. Na základě zkušeností se teď snažím při společném díle se synem ho raději víc chválit, pokud tedy je za co, aby to nevypadalo vlezle.

Upravil/a: paul1

Jiná odpověď...

Když jsem byl kluk, tátu jsem v určitých věcech obdivoval. Ač úředník, měl několik koníčků, které s tím nesouvisely. Např. maloval krásné obrazy olejovými barvami. Byl samouk, ale těžko by to někdo poznal. V tom jsem tátu nikdy nenapodobil, malovat neumím. Měl všeobecný rozhled a byl i manuálně zručný. Tak jsem si řekl, že aspoň v tom se mu pokusím vyrovnat a když to půjde, tak být ještě lepší. Postupem času a když jsem dospěl a oženil jsem se, už jsem měl své názory a s tátou jsme se občas pohádali. Kupodivu ale spíše kvůli politice, On měl určitý názor, v politice i zastával nějaké funkce a já jsem v mnohém nesouhlasil. Takže lepší bylo, o politice se nebavit. Bohužel umřel v roce 1986, ve věku 67 let. Často si na tátu vzpomenu, zvlášť když slyším jak někteří mladí na své rodiče nadávají, utíkají z domova, nebo se chtějí soudit. Táta byl přísný ale i spravedlivý, což dnes s odstupem dokážu posoudit. Když na nás vzal řemen, vím, že jsme si to zasloužili i když se mi to v té chvíli nelíbilo. A možná i proto z nás (mám dva mladší bráchy) rodiče vychovali slušné lidi.

Upravil/a: elkon