Taky takovou otázku nemám ráda. Zvlášť, když se někdo po dlouhé době ozve stylem “Ahoj, jak je?”. Já vím, nějak se začít musí, ale je to strohé a taky klišé.
Budeme-li se zabývat otázkou hlouběji, zjistíme, že ale v zásadě není vůbec jednoduchá. Někdo se v ten daný moment může cítit báječně, ale jakmile se vrátí nohama do reality, radost je tatam. Každý z nás si musí říct, co se mu v životě daří a i nedaří, zda je vlastně spokojený s tím, jak to má nyní nebo chce pracovat na změnách. Dnešní doba je hektická, lidi hodně přemýšlí i o naprosto banálních věcech, byť v jejich očích jde o naprosté katastrofy v jejich životě. V podstatě je důležité i to, jak člověk v životě přemýšlí, jak je upřímný sám k sobě a k různým situacím jak přistupuje. Není na škodu si sem tam sednout sám a přemýšlet. Chci žít stejně i po zbytek života? Budu takto opravdu šťastný nebo chci začít jinak a lépe?

Vůbec nezáleží na tom, jak se máš.
Pesimista řekne: stojí to za prd!
Realista: v rámci možností.
Optimista: kdybych se měl ještě líp, tak bych to asi nevydržel…

To se mi nestává, i když jednou v podroušeném stavu jsem se opřel o rozpálená kamna a chviličku mi trvalo, než mi došlo, že se mi pálí ruka. ;) :D :D

Jinak se na otázku dá LÉPE odpovědět: „Mám se NORMÁLNĚ.“ (pokud nejsi zrovna Rokio nebo tak někdo). ;) :D
Mít se „normálně“ zahrnuje širokou paletu stavů, počínaje „normalně blbě“, konče „normálně dobře“. Teprve cítit se „nenormálně“ v sobě obsahuje nějaký nestandardní extrém jako „ležím v hořícím autě obráceném na střechu, obě ruce zlomené, prudké tepenní krvácení + pneumotorax“. Tož asi tak. ;) :D :D

Ono je to spíše taková fráze na konverzaci. Všichni mlčky předpokládají, že se každý má dobře. Nebo stojí to za ho..o. Tak jsme na tom úplně stejně. Ale nejde o to, jak tomu dotyčnému je, ale jak reaguje. Takže, když někdo řekne nepřesvědčivým hlasem, že se má výborně a zatváří se tak, že očekává, že ho za pár minut odvezou havrani je asi ne moc dobrý příklad.

Někdy jsem neřekl nevím. Někdy to ke lepší, někdy horší, ale zatím žiji.

Konkrétně na tuto otázku mám tři univerzální odpovědi, které používám podle toho kdo se ptá.
Kamarádům říkám – stojí to za hovno, ale dobře to snáším.
Známým říkám – Kdyby to bylo lepšíj, tak bych se asi zbláznil.
A nadřízeným trochu drze odpovídám otázkou – A vy?
V každém případě myslím, že je to celkem jedno, protože důležité je si uvědomit, že vždy by to mohlo být ještě mnohem horší.

Když se rozkliknete archiv, dovíte se, že tato otázka a odpovědi na ni jsou na několika stránkách.

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=Jak%20se%20m%C3%A1te

Myslím si, že na tuto otázku neexistuje správná odpověď. Někdy se dá považovat jen za řečnickou otázku.

Většinou reaguji, děkuji za optání a snažím se zavést řeč jinam.

Většinou nikdo neřekne pravdu , málokoho to zajímá, takže otázka a odpověď nic zpravidla nepřinesou.

Reakce dobře, špatně mohou vyvolat diskuzi – ty si můžeš na něco stěžovat, ty máš všechno atd.!

Převážně, ne- li pravidelně. Jak z toho ven netuším… stejně jako jak se mám.

Většinou se mám dobře, i když jsem dlouhodobě nemocen, takže většinou řeknu, že se mám dobře. Jsem optimista a snažím se na světě vidět to dobré.

Mívám spíš potíže s otázkou, jak to jde (když pracuji). Někdy se mi nedaří shrnout do pár slov to, jak jsem se delší dobu snažil vyřešit něco, do čeho ten, kdo se ptá, nevidí.

Odpovídám podle toho kdo a jak se ptá.
Někdo se ptá jen aby něco řekl a ani odpověď nečeká.
Málokoho opravdu zajímá, jak se kdo má. I když čeká krátkou a rychlou odpověď.
Snažím se většinou krátce vystihnout aktuální situaci.
Nesnáším lhaní a výmluvy a ani je neumím používat.

Na tom mám odpoveď:
„prepáč (prepáčte) ešte som nečítala noviny, tak neviem, ako sa mám“

To je univerzální dotaz snad po celé Zemi. A řekl byc, že dotaz pěkný a rozumný. Ale pro řadu lidí ve svrabu je těžké odpovídat, aby nekazili druhým náladu apod.

Jako děcka na základce jsme místo toho říkali:
„Jak jdou kšefty?“ – Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel, kde se tato super ujetá hláška vzala. Bylo to ještě za totality a s čím mohly děcka tenkrát kšeftovat, snad leda s céčkama…
A co odpovídávám dnes? Většinou něco zamumlám, nebo řeknu, že nebudu vypovídat bez přítomnosti advokáta.