Také se za vašich časů vykonávaly fyzické tresty na škole?

Ať se přizná pan VaclavZeman, zda-li už někoho nakopl do zadnice. Dekuju. 😀

Dobře jim tak, nakopala bych je také :)
Měli jsme ráznou učitelku na Přírodovědu, občas někoho „usadila“ svým hlasem a posměšky (trefnými). Jinak nic dramatického. Frčely poznámky a zkoušení u tabule, jako trest (za 5).
Starý, maličký soudruh učitel K. (matematika, pozemky), házel po žácích obrovským svazkem klíčů (do hlavy to muselo pěkně bolet). Kluky tahal za uši.
Třídní učitelka na 1. stupni ZDŠ tloukla prstem do hlavy ukazováčkem, na kterém byl zlatý prsten s obrovským kamenem. Všem, kteří vyrušovali. Chlapce tahala za uši ;D
Většinou byly tresty písemné. Češtinářka nás nechávala po škole (celou třídu i za 1 „hříšníka“). Uklízeli jsme v knihovně nebo četli střídavě nahlas z knih.

No, nasi neznalost vzdy ucitel zemepisu na ZS trestal zapinanim a vypinanim propisky o hlavu. Chodil mezi nami a takto nas lehce fyzicky trestal. Par facek taky padlo, mne se vzdy vyhli. Jednou to spoluzaka muselo fakt bolet, byl to zrejme dyslektik a do ctenaraku misto „Babicka“ napsal „Babick“ a ucitel mu to ukazoval a presto stale kamarad nevidel chybu. Dneska by na to mel papiry a navyseny casovy limit, ze… Ale tehdy tridnimu dosly nervy a vlepil mu facku, s prstynkem na ruce, coz spoluzaka rozbrecelo.

I kdyby byly fyzicke tresty povolene, doporucene, ci povinne, tak bych to nedelal. Se svoji nadvahou jsem rad, kdyz vyjdu schody a konecne se ve tride posadim. Posledni dobou, kdyz chodim na prochazky do lesa, tak se snazim chodit i ve tride. Takze pri praci ve dvojickach obchazim deti, v ruce drzim kavu, a sem tam prohodim nejaky ten nemecky bonmot. Presto se nerad zvedam a pokud bych deti fyzicky trestal, tak by se proti mne mohly spolcit a zbit me, prestoze jsem velice oblibeny. To je jen hypoteticke, ale vse je mozne. Dekuju.

NWM jak dnes, ale za bolševika se to bralo DOST vážně, takže fyzické tresty, které by stály za řeč NEEXISTOVALY. Jistě, BYLO pár kantorů (např. učitel tělocviku), kteří dali na výběr. Buď zápis do třídní knihy NEBO po hodině do kabinetu „na 3 kousky“, které uděloval na prdel tyčkou od smetáku. LOL! :D :D :D

Nejtěžší na tom „výprasku“ bylo vřískat jako ostatní a nerozchechtat se na celé kolo. By asi čuměl, kdyby mu vati ukázal, JAK vypadá vejřez. ;) :D :D

Sem tam, kde nestačil dohovor, prípadne zápis do žalobníčka (žiackej knižky) niektorí učitelia pristupovali aj k výchovným telesným trestom, napríkla stáť na „hanbe“ v kúte, alebo pred triedou, sem tam „lupanec“ po hlave, ale fyzické tresty, aké bývali za 1.republiky, alebo cez vojnu neboli, aj keď občas by pomohli lepšie než pedagogika učiteľa Makarenka. Aj keď sa po ňom pomenovala známa výchovná trstenička v rukách učiteľa, on to riešil skôr zahanbením vinníka pred kolektívom rôznymi prácami, prípadne vylúčením z komúny. (viď Vlajky na vežiach, Budú z nich ľudia)

Ne za mě se zvyšoval hlas nebo učitel zakašlal. K bití nikdy nedošlo co tak pamatuji max. poznámka.

Létající svazek klíčů na kluky. Po dívkách létaly křídy a když se zlomila, museli jsme kupovat. Učitel tělocviku nás tak něžně nakopl do zadku, když nás viděl kopat do volejbalového míče. Žádné následky na těle, ani duchu.
Když nad tím tak přemýšlím, učitelé nás museli mít snad i rádi- někdy jsme byli na zabití.

Mojí třídní stačilo se jen podívat z pod brejlí a byl klid. Nebo zvýšit hlas. Ona měla respekt, ale taky jsme byli nejhodnější třída na rozdíl od třídy B a C. Ovšem tam byl problém spíš v učitelích, že si ten respekt neuměli zjednat. Moje třídní jednou jedinkrát vzala na spolužáka ukazovátko, které pak vypadalo jako paragraf. Výprask jsme na vlastní oči neviděli, ale stejně se pak rozhodlo, že tento spolužák bude vyměněn za jiného z třídy C.

Když jsem chodil do základní školy (1960 – 69), tak se za větší přestupky fackovalo celkem běžně, veřejně ve třídě.