Tak už jste se vyvenčili? Kam se dá jít v době rouškové a kde jste byli?

Dnes ano. V okolí mám spoustu lesů a kopců, řadu míst, kde nikoho za celý den nepotkám.

Dnes jsem byl s mamkou na nedostavěném obchvatu, abychom vyvenčili psa.

Cesta byla taková:

• Šli jsem naší ulicí ke kolejím.
• Od kolejí jsme šli ze svahu kolem dětského hřiště.
• Poté jsme šli po asfaltce točivým svahem kolem rodinných domů.
• Dále byla nejhorší část cesty. Museli jsme vyjít prudký kopec, který se v poslední čtvrtině přeměnil na kamenné schody.
• Pak jsem zatočili doleva u zahrádek a šli jsme polní cestou.
• Jakmile jsme uviděli pole, vzali jsme to skrz něj, až jsme se napojili na silnici u obchvatu.
• Vystoupili jsme na obchvat a šli jsme po něm několik stovek metrů.
• Po asi půl kilometru jsme se otočili doleva a šli jsme skrz pole.
• Poté, co jsme pole opustili, jsme šli lesní cestou.
• Tam u zatáčky jsme zatočili doprava a šli jsme vedle zahrádek.
• Pak jsme šli diagonálně přes pole a dále opět kolem zahrádek.
• Cesta kolem zahrádek se proměnila v lesní cestu.
• Až jsme z lesa vyšli, šli jsme po silnici vlevo a pak do prudkého kopce.
• Na kopci byla trať, kterou jsme přešli a šli jsme předměstím.
• Dále naše nohy nás nesly okolím kolem paneláků.
• Poté jsme šli staveništěm.
• Nakonec jsme se dostali zpátky do naší ulice.

Jedním slovem: příroda, tam člověk získá energii a na chvilku přestane vnímat to, co se kolem děje.

Včera jsme lehce pracovali na chalupě, dnes odpoledne se pak zúčastnili menší oslavy narozenin naší nejstarší vnučky. Utíká to, už má 24 roků.

Kdo dnes „seděl“ doma, o mnoho přišel. Venčila jsem se samozřejmě v lese, neboť v určitých místech jste tam sami, stromy šumí, ptáci zpívají o sto šest a vzdoušek jak křišťál. Na konci „kyslíkové“ a „zelené“ terapie jedno péčko (pivo) u okýnka lesní hospůdky. Bájo! 🙂