Tak už jsme i my – učitelé – dezoláty?

Da ny: Já se také nestačím divit, v jakem poblblém století informací to žijeme. Zaměňovat názor za informaci mohou novináři a televizní moderátoři, kteří místo aby informovali veřejnost, komentují události a protlačují tam svůj světonázor. Tím ovlivňují a rozdělují. Zatímco když se já budu s někým dohadovat u piva, nikoho neinformuju a říkám jen svůj názor, který může být i mylný. Ale nesmí být!!! Já se nesmím zmýlit, jinak budu dezinformátor. To je přece šílené, nemít právo se splést.

Ametyst, mám už něco za sebou…
za mně, tak zlé časy (blbá nálada), jako nyní, nepamatuji.
Takové „dušen“, vždy" nás" nechal „někdo“, povyskočit od země
po lidu, národu, během mého života, nikdo tak nedupal…
Člověk vnímá dění kolem sebe asi tak kolem 10. roku života, tedy to „vnímám“ 54 let…
Možná jsem měla štěstí, na fajn lidi, žádné udavače, závistivce, rektální alpinisty v zaměstnání,
na místo, kde žiji (vždy Bohem a vládami zapomenutý kout).
Člověk má právo na chyby, mýlky, nikdo není dokonalý.
Akceptovat i jiný názor, se kterým se nemusím ztotožnit mohu…
Odpouštět -musím, především, kvůli sobě (každý, kvůli zdraví, ale každý to neví a každý nechce).
Člověk není dokonalý a v té nedokonalosti, je jeho krása, jedinečnost. 😉