„Stůj, noho! Posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš.“ Bohužel někdo po zemi kráčí, jiný raději šlape. Jak lze slova chápat?

Chápu to tak, že všude je něco pěkného a nového. Ten kdo kráčí vidí věci kolem sebe, získává zkušenosti, buduje a učí se nové věci. Ten kdo šlape, tak obrazně vše zašlape, ničí, pálí za sebou mosty. Také se u nás někdy říká : Kam šlápne, ý let tráva neroste. To přesně vystihuje toho co šlape. Nic po něm nezůstává a je pro něj poto obtížné, vrátit se stejnou cestou, když je to třeba.

Ten kdo slepě koně bodá do slabin, sotva povšimne si prvních jeřabin. A tak je udupe jako hovado. Pochopitelně. (;

Quo vadis, homo?
Zadupávaním predkov, skrývaním svojich činov, sa svojej minulosti nezbavíš.

Asi další „kázeňská připomínka“ k umravňování ovčanů, tentokráte ohledně ohleduplnosti. Já bych to spíše viděl na ohleduBLBOSTI, protože když to vezmu kolem a kolem, tak KDO KDY bral ohledy na mě? Éééé, spočítal bych na prstech jedné ruky, takže žádný div, že „rozdávám stejnou mincí“. ;) :)

Rčení je dobré leda pro ty, kteří si ohleduplnost nedokáží VYNUTIT sami. :D :D :D