Štítíte se potkanů?

Ne. Ani těch venkovních. Nejsou mi po srsti bezsrstní tvorové, jako třeba pavouci, hadi.

Nejsou mi sympatičtí, ale neštítím se .

Ano, štítím.Do ruky vezmu jakékoliv zvíře, cokoliv jsem doma ochoten chovat, ALE POTKANA NE.Už syn mně před 10ti lety přemlouval, jestli by si ho nemohl pořídit, nepovolil jsem mu to.Jakékoliv jiné zvíře ano, ALE POTKANA NE.

Sama chovám dva:-). Větší mazlíky neznám.

Já například to mám tak, že zvířata se srstí mi nevadí, hmyz (pokud není obří) rovněž. Nezvládám plazy.
Potkany většinou není schopna tolerovat starší generace – mají fixovanou představu potkana jako škůdce a přenašeče nemocí. (Neříkám, že je to tak vždycky – jasněže sou i dvacítky, co se štítěj’ všech krysozvířat.)

Nikdy jsem je moc „nemusela“, ale pravdou je, že u těch volně žijících mi spíš vadí ten rychlý nečekaný pohyb.
Zrovna před několika týdny sem „vyfasovala“ od přítelkyně jednu nunu samičku potkana jako narozeninový dárek pro vnučku. Byl to samozřejmě „nevyžádaný“ dárek a měla jsem trochu obavy z reakce ostatních příbuzných. Sama jsem si ji napřed pochovala a protože Terezka (jméno jí dala vnučka později) je vymazlená už od chovatelky a jejich dětí, zjistila jsem, že se jedná o úžasné zvíře! Zbytek rodiny na to přišel vzápětí také. I takoví, kteří běžně mají k podobným zvířatům odpor. U vnučky jsem si byla jistá, je to milovnice všeho živého.
No a teď jsme zjistili, že potkanice trpí když je sama v v prostorné kleci, protože se jedná o společenské zvíře, tak jí hledáme společnici. 🙂