Jsem vyléčený/á
Kouřila jsem do té doby,než jsem poznala býval.manžela. Jak jsme spolu začali před 19 lety chodit,tak bylo po kouření.Odnaučil mě to hned. Já mu říkala,že přestanu postupně,ale to nepřipadalo v úvahu,vzal to razantně.Než mi došlo,že už nekouřím,odnaučil mě to. Říkal-neboj,to bude rychle a stručně. A také se tak stalo.Dodnes jsem mu za to vděčná 🙂
0 Nominace Nahlásit |
Ne, vůbec
v životě jsem to svinstvo nevzal do huby a ani to neplánuju. Zamlada jsem dokonce napsal protestní protikuřáckou knihu o 100 stranách :{))>
0 Nominace Nahlásit |
Ne, vůbec
Symbolickou rituální jednou-dvakrát do roka s kamarádama, kterou navíc nešlukuju, nepočítám. No a v hospodě samozřejmě pasivně, ale to je taky spíš výjimečně. Zvláštní je, že mi cigaretovej kouř nevadí a nesmrdí (pokud nejsem těsně po nemoci). Ani samotní kamarádi kuřáci to nechápou…
0 Nominace Nahlásit |
Ne, vůbec
S quentosem jsme asi fakt dvojčata rozdělený při porodu – taky jsem cígo v životě neměla v puse. A kdykoliv se s tím ve společnosti „pochlubím“, následuje salva smíchu. Nikdo mi nevěří, myslí, že kecám :D Cigarety mi nikdy nikdo nezakazoval, ale já tu potřebu prostě nemám. Vadí mi, když mi nějaký kuřák na zastávce vyfukuje kouř do ksichtu, jinak s kuřáky problém nemám. Nedávám jim kázání, respektuju jejich volbu – na oplátku čekám, že oni budou zase respektovat tu mou
0 Nominace Nahlásit |
Ano, úplně
Do 33 let jsem byl naprostý nekuřák nikotinem nepolíbený, vždycky mě ale fascinovaly dýmky. Na své třiatřicetiny jsem si koupil svoji první dýmku, dnes jich mám něco přes padesát.
Cigarety nekouřím, odpuzuje mě na tom hlavně to, že bych vdechoval hořící papír. Fajfkový kouř obsahuje podstatně méně dehtu a dalších škodlivin, navíc se nešlukuje (nevtahuje do plic).
Kouření mi chutná, dýmkové tabáky jsou oproti cigaretám neskutečně různorodé a to nejen ty aromatizované. Kouřím samozřejmě s ohledem na své okolí. Doma jen ve své pracovně (kam mi nikdo jiný neleze) nebo na zahradě. Ani po čtyřech letech kouření stále nemám vybudovanou závislost. Někdy si uvědomím, že jsem si třeba tři týdny nezapálil a že mi to přitom nechybělo.
0 Nominace Nahlásit |
Ano, mírně
Jsem tzv. ukázněný kuřák, protože jsem se musel naučit respektovat zákaz v kancelářích amerického typu, kde je buď kuřácký koutek nebo se chodí ven před objekt administrativního areálu.
0 Nominace Nahlásit |
Jsem vyléčený/á
Stačilo mi, když jsme si s manželem spočítali, že si prokouříme letní dovolenou ☹ Od té doby oba nekouříme. Už víc než 3 roky.
0 Nominace Nahlásit |
Ne, vůbec
Napíšu vám svůj příběh na téma kouření. Jsem nekuřák a jsem za to
stále diskriminován. Začalo to již na vojně, kde byly přestávky na
kouření a já jakožto nekuřák jsem musel vždy někam doběhnout,
přinést, udělat, protože přece ostatní kouří a já nic nedělám.
Pokračovalo to i ve všech zaměstnáních, kde jsem pracoval. Když se
zastaví dva nekuřáci a hovoří spolu, tak se flákají, kdežto když spolu
mluví dva kuřáci a kouří při tom, tak je to v pořádku, protože oni
přece kouří. To byl vždy argument mistrů.
Pracoval jsem v závodě Transporta Úpice a tam před rokem 89 několik
nekuřáků podalo na vedení závodu žádost, zda by nekuřáci mohli být
nějak zvýhodněni, neboť promeškají méně času. Na to přišla odpověď
od vedení závodu, doslova cituji: „Nekuřáci jsou zvýhodněni dvakrát, a
to za prvé tím, že ušetří, a za druhé tím, že si sami šetří
zdraví.“
Po revoluci jsem prošel několik firem a všude měli kuřáci více prostoru a
výhod proti nekuřákům. Vyvrcholilo to ale ve firmě, kde jsem před
několika lety pracoval. Na pracovišti se kouřit nesmělo a byla vyčleněna
místnost na kouření. Bylo nás šest na dílně a pět jich chodilo každou
hodinu na pět minut kouřit. Já ale musel pracovat. Tak jsem na mistrovi
chtěl o půl hodiny delší přestávku nebo o půl hodiny chodit domů
dříve (1 kuřák každou hodinu pět minut krát 6 hodin – to je
30 minut prokouřeného času).
To ale nešlo. A tak když kuřáci odešli kouřit, dal jsem si židli před
kuřárnu a po tu dobu, co kouřili, jsem si četl noviny. Viděl mě mistr a
dal mi pokutu a ještě mi řekl, že mohu být rád, že mě viděl jen on a ne
nikdo z vedení firmy, protože za čtení novin v pracovní době je
vyhazov!
Odvolal jsem se k odborům, ale tam se vůbec neřešilo, proč jsem to
udělal, jen to, že jsem si četl noviny v pracovní době. Nakonec mi
předseda řekl: „Když vám tedy jde o tu přestávku, tak si zapalte
cigaretu a jděte mezi ostatní. Vždyť přece kouřit nemusíte, jen být
s cigaretou mezi nimi.“
Tady vidíte, že diskriminovaní jsou nekuřáci. Ještě jsem nezažil, aby
kuřák byl vyhozen za to, že v pracovní době kouří. Myslím, že
začátek je ve firmách. Kdyby se v pracovních dobách nesmělo kouřit anebo
museli kuřáci odcházet kouřit ven a prokouřený čas pak napracovat, byl by
to určitě lepší donucovací prostředek proti kouření.
0 Nominace Nahlásit |
Ano, mírně
Vykouřím tak 3–5 cigaret denně,někdy žádnou.Malér ovšem je když jdu jednou nebo dvakrát za měsíc do hospody,to padne mnohdy 15 cigaret.:-(
0 Nominace Nahlásit |
Jsem vyléčený/á
uz 7 let. Ale nemuzu rict, ze na ni jeste dnes nemam nekdy chut.
0 Nominace Nahlásit |
Ano, mírně
dam si zhruba 1 bilou vrazednou trubicku tydne, podle chuti. bohuzel mam 20 lete kamarady, kteri tahaji jinak. i 2–3 krabicky denne :-/
0 Nominace Nahlásit |
Www.nekuratka.cz
A ještě jedno osvědčené alibi pro kuřáky.
Pokud by vám někdo (třeba i šéf) vytýkal, že se s cigaretou flákáte,
objevili jsme v hygienických předpisech pasáž, přikazující
bezpečnostní přestávku nejméně po 90 minutách soustavné práce
s monitorem. Sice prkaj, ale couvnou.
Ano, bezpečnostní přestávka je, ALE NE NA KOUŘENÍ.Dělníci u mašin, také nemají (v některých firmách) přestávky na kouření, ale na protažení kostí, čili zacvičení si nebo jen tak se projít (jenže toto je většinou v některých zahraničních firmách).Čeští kapitalisté takovéto přestávky neuznávají.
Vzpomněl jsem si na jeden bonmot na toto téma.
Kouření je luxus chudých.
Drap | 8215 | |
led | 4068 | |
Kepler | 3462 | |
annas | 3402 | |
hanulka11 | 2783 | |
marci1 | 2777 | |
zjentek | 2718 | |
briketka10 | 2514 | |
quentos | 2018 | |
aliendrone | 1938 |
Aktuality |
Zábava a ostatní |