Stává se vám, že máte takovou slinu na alkohol, že nevíte kdy skončit?

Nestává

Nestává… v -nácti bylo moje maximum šest piv (jednou), pak párkrát čtyři, vždycky tam byla záklopka, teď je tam po jednom, maximálně dvou.

Ta historka s tím fírou mi připomíná vtip o dvou ožralých manících, jak jedou autem a jeden povídá: „Na příští křižovatce zahni doprava.“ Druhý odpoví: „Já myslel, že řídíš ty.“

S alkoholem jsem to nikdy nepřeháněl. Když jsem ještě chodil do hospody, tak jsem si dával většinou tři piva, jenom při zapíjení narozeného synáčka jsem si dal pět piv. Po pivech jsem si dal ještě nějaké nealko a vždycky jsem směřoval k tomu, abych se dokázal pomocí svých nohou a veřejných dopravních prostředků dostat domů. Teď do hospod nechodím a doma si dávám jenom jednou za čas jedno pivo.

Bejvávaly časy. Před vojnou jsme dělali takový zátah, tzv. občůráváni hospod po Praze. V každé jsme si dali jedno a šli dál. Začínali jsme většinou na Letné v hospodě Velehrad, potom postupně až na Malou stranu a končili U Vejvodů. Těch piv (desítek) bylo někdy víc, 7–8, ale ono se to nějak rozchodilo.

Ne.

… jo, to jsem se jednou propil až do střízliva …