stává se vám,že jakobyste přestali rozumět lidem,jeden den takoví a druhý den jiní.Hlavně v práci,kde vás i podrážeji.

jo, na to si musíš zvyknout, to jsou prostě lidi, já to taky nechápu, jeden den je celkem v klidu a druhý den by tě od nenávisti sežral, nerozumím takovým lidem, já mám ráda humor, inteligentní srandu, poctivý a přívětivý lidi, ale když mi někdo vstoupí do cesty a štve mě tím, že mi krade můj klid, tak to mě vytočí až k nepřítomnosti a pak už sranda není. Podrazy jsou v některém kolektivu na denním pořádku, jsou to takový rektální speleologové, co se chtějí šéfovi zavděčit, tak hledaj chyby tam, kde nejsou a bonzujou, a otravují, takovýmu člověku se říká šmejd a nemá cenu se s ním nějak moc bavit, v pracovním procesu se s ním bohužel bavit musíš
Doplňuji:
V práci si jich všímat musíš, protože jsi prostě v práci, ale v běžným životě se stýkej jen s lidmi, kteří ti jsou milí, kteří jsou hodní, nemáš povinnost se s nikým, s kým nechceš bavit. Proč by sis měla kazit náladu s někým, kdo je ti nepříjemný?

Upravil/a: anonym

Je to smutné, ale je to tak.Nezbude, než se nad to povznést a nenechat se psychicky ničit. Citlivější lidé to bohužel mají v životě těžší a jsou zranitelnější. Také mám problém někdy chování lidí pochopit a srovnat se s ním. Ale zdraví máme jen jedno ,tak si vždy řeknu, ty mi za to nestojíš, mě nezničíš !

Ve své vlastní sobeckosti často zapomínáme na to, že ti lidé z práce taky chodí domů – a tam mají své životy. A ne vždy šťastné a spokojené… Když se v soukromí nedaří, kde lépe se vyventilovat, než druhý den na kolegovi, který vypadá, že si to buď nechá líbit nebo naopak prudí svým šťastným (nebo jakýmkoli:-) chováním. Do práce se nechodíme (obvykle:-) bavit, ale pracovat. Není to pokec s kámoši u kávy, protože jde v první řadě o kolegy. Takže – proto se mnohdy ani kamarádsky nechovají. S tím se smiř a nesnaž se to moc řešit, nebo budeš za tu otravnou, nebo dokonce hysterickou či uřvanou a postupně se můžeš stát tmelícím prvkem ostatních kolegů, obětí šikany nebo posměchu.
Ale pokud se k tobě někdo chová špatně a vyloženě drze, takové chování si na pracovišti také nemusíš nechat líbit. Stačí si promluvit, ale neprudit. Mysli v první řadě na profesionalitu, úroveň a odstup a nechovej se v práci jako doma. Pak budeš v klidu.:-)

Jak na ně? S klidem. A je dobré trénovat. Podívej se někdy na kluky, jak si nadávají, ale ty nadávky vlastně neberou vážně. Jsou mnohem lépe připraveni pro život než holky, které jsou vychované slušně. Trénuj se svou nejlepší (nebo radši druhou nejlepší) kamarádkou, trénuj se sestřenicí. Hrejte hru na urážky – vymýšlejte si jedna o druhé negativní soudy (např. máš tak tlustý nohy, že i slon je proti tobě baletka; máš tak velkej zadek, že se zašprajcneš i v zahradní lavičce; jsi tak hloupá, že i můj malej bráška je chytřejší – ty urážky jsou zpočátku mírnější, pak natrénujte pořádné). Urážku musíte přijmout s bohorovným klidem, ještě lépe s úsměvem a vzápětí vymyslet vlastní urážku. Za každou povedenou urážku je bod, za každý úsměv také. Přeju, ať je to vyrovnané skóre.
Pak to těm „depresákům“, co si na tobě vylévají své nálady, nandáš s úsměvem.