Stáří a jeho charakteristické znaky

Poslední etapou života je stáří. Tato postvývojová fáze, jak bývá nazývána, přináší moudrost,
pocit naplnění a nadhled. Ale samozřejmě s sebou nese také úbytek energie, nemoci a
proměnu osobnosti směřující k jejímu konci. Obecně se zvolňuje chůze, zmenšují se gesta, je
jich méně i co do počtu. Řeč starých lidí bývá pomalejší, někdy rozvláčná. Veškerá činnost
trvá starému člověkovi déle, toto je ale naopak vyrovnáno systematičností, důsledností a
důkladností. Neznamená to však, že stáří člověku znemožní být aktivní a vést nezávislý život.
Důležitým úkolem ve stáří je dosáhnout integrity v pojetí vlastního života. Projevuje se tím, jak člověk dokáže přijmout celý svůj dosavadní život. Zpětně hodnotí
svůj život pozitivně či negativně. Pro starého člověka je rozhodně lepší hodnotit svůj život
pozitivně, jelikož se pak snadněji přijímá konec. Důležité je přijmout i smrt. Jakmile se jí
člověk bojí, hůře se srovnává se stářím a s tím, že jednoho dne jeho život skončí. Starší člověk
by měl svůj život akceptovat takový, jaký byl. Bez velké lítosti nad tím, co se neuskutečnilo
nebo mohlo být jinak.
Měl by se dokázat vyrovnat se vším, co se nepodařilo, jak jsi představoval. Také je důležité
dokázat zapomenout na vlastní činy, za které se stydí a nebo si je dává za vinu, jinak by
nemohl v noci klidně spát. Starý člověk by měl brát uplynulý život takový, jaký byl. Nic se
nedá vrátit zpátky, měl by se tedy dokázat spokojit s tím, jak žil. A rozhodně by si neměl sám
sobě něco předstírat. Díky pravdivosti by se mohl dobrat ke skutečným hodnotám.

staroba je možná
podľa veku – pekne popísal „kenyrts“
mentálna – duševná – je možná i u mladých ľudí
fyzická – skoré opotrebovanie ľudského tela napr. baníci
PS – niekedy v autobusoch mám pocit že tá fyzická prevláda u mladých ľudí