Staral se Hitler o svou zemi, nebo se staral jen o sebe?

Pepa25, něco jako ”osvícený diktátor” neexistuje ani se tento termín nikde nepoužívá.
Osobně jsem slyšel toto slovní spojení použít jen pár běžných lidí v politické diskuzi, kteří tím jen ukazovali svou naprostou neorientaci v politologii a jejich termínech. Jinak řičeno se jedná o ony pověstné kecy z krčmy.

Neřekl bych, že by to byl protimluv. Diktátoři snili být předlohou dokonalého kultu a moci být ten, kdo ví nejlépe, jak řídit společnost. Že to byla utopie na entou, je další věc.

Nejde jen o to, že je to protimluv a on je, už jen kvůli významu diktátora, ale taky o to, že takový termín neexistuje. Kolem dikátora může být jakýkoli kult osobnosti a fanatismus, ale nikde jej nelze označit jako osvíceného. Protože je to diktátor. A to není pozitivní ani neutrální pojem.
V politice se pojem „osvícený“ používá pouze ve spojení s monarchou a velmi často s absolutním. A to je setsakramentský rozdíl.

V životě jsem slyšel něco jako „osvícený diktátor“ pouze dvakrát. Pokaždé v hospodě, jednou to řekla dokonce moje známá, která má ovšem nulovou znalost politologie a politiky. Teď už vlastně potřetí, díky odpovědím.cézet.

Výjimečně se to třeba používá i v některých neodborných článcích plných fabulací a celkové nesmyslnosti. Není to časté, alespoň myslím. a doufám.

Neslyšel jsem rovněž, ale je to k zamyšlení. Spíš osvícený monarcha. Nicméně určité charakteristiky ten diktátor má. Například, že je vyvolený.

Jako jo, ale on si tu charakteristiku dal sám nebo jeho přívrženci, kteří z něj mají prospěch, či zmanipulovaný lid, každopádně to není pravda.
A i to, že diktátor si o sobě myslí nebo se v očích veřejnosti snaží být vidět, jako ten, kdo ví nejlépe, jak řídit společnost, nemusí být nutné. Diktátorovi jde hlavně o moc a vlastní užitek a kolikrát se nestará ani o mínění ostatních. I když chce být asi často vnímán v očích ostatních dobře, ale není to pravidlo.
Ještě zpátky k tamtomu, diktátor nemůže být označován jako osvícený, uvědomělý, ten který došel prozření, protože je to v naprostém kontrastu s diktátorskou vládou a osobností diktátora. Je to vláda, která je ve prospěch diktátora a v neprospěch lidu. Povětšinou neoprávněná, nezákonná vláda. Moc držena silou a často násilím, tak se taky mohl dostat k moci, obvykle proti vůli lidu, ale tohle taky nemusí být podmínka. k moci může přijít i třeba demokratickými volbami.
Ať už chápeme demokracii jakkoli, tak diktatura je prostě nedemokratická forma republiky, ve které není místo pro osvícení, hlavně v politice ne. Je to negativní forma vlády, všemi udsuzovaná.

Všímáš dnes nějaké tendence obracet se na silné autority?

Vnímám, ale jako ono abys dnes nějakou tu autoritu v politice pohledal, jako v té české. Ale všiml jsem si podpory monarchie ze strany lidu. Nemyslím podpory jako podpory, ale z různých anket, průzkumů, zpráv vyplývá, že je to mezi lidmi tak půl na půl mezi těmi, kteří jsou pro republiku a těmi, kteří pro monarchii. Někdy má víc ta, někdy ta druhá, často se stává, že má i monarchie o dost větší převahu. Odakzuju tím na tu tendence lidu obracet se na autority, protože monarchie je autoritativní, jedno jestli konstituční nebo absolutistická a zda má nebo nemá panovník moc.

Možná nemusí být ani monarchie, jako spíše étos monarchie (moc v rukách silného pána). Třeba to mi přijde tady charakteristické, ačkoliv máme republiku.

Mám na mysli statut prezidenta, spoustu očí k němu vzhlíží více, než mu dovolují jeho pravomoce.

Jo, jenže monarchie a sní sopjený panovník toho v sobě zahrnuje víc. Ačkoli nejsem zcela proti ,demokratické formě , republiky, tak si nemyslím, že by v republice mohl mít někdo autoritu, vážnost. K prezidentovi vzhlíží oči často s opovržením – půl na půl. Tj., že rozděluje národ. A o to víc díky přímé volbe. Naopak jedna z významu panovníka by mělo být, že národ stmeluje skrze jeho majestát, autoritu, neboli samotný titulem a osobností. Jak říká spisovatel C. S. Lewis: „Když se lidem zakazuje ctít krále, ctí místo toho milionáře, sportovce či filmové hvězdy, nebo rovnou prostitutky a gangstery." To ”zakuzeje” bych vyjádřil spíš jako, že k tomu lidi nemají příležitost, možnost.
Zajímavé je, že třeba v Česku nikdy, formálně vzato, monarchie zrušena nebyla. Ústavou 1921 ani 1948 nebylo zrušeno království České, ani panovník nebyl sesazen, ale byl zbaven politických pravomocí. Náš poslední Karel I. se vzdal výkonu vlády, ale ne trůnu a koruny, i když byl vyhoštěn. Je to stav království bez krále. Podobně měli i Maďaři Maďarské království, kdy v letech 1920 až 1946 tam nebyl král.
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Ma%C4%8Far­sk%C3%A9_kr%C3%A1lov­stv%C3%AD
Něco píšou i tady: https://www.do­tyk.cz/publicis­tika/prisel-cas-na-monarchii-20161028.html
Tamto je ale jen taková zajímavost o Česku, jakože nebylo zrušeno království, a že nadále trvá, ale todle už je jen názor, ale můj ne, protože máme formu státu republiku a to je jasné).