Stalo se Vám někdy, že jste někoho potkali na ulici, on Vás pozdravil

Odpoveď byla označena jako užitečná

Dá se nepomlouvat, to především 😁.
No a pokud tě někdo pozdraví, tak odpovědět. Že nevíš kdo to je? Klídek, to se stává všem!

Kolegové se vyjádřili vcelku jasně, takže to vezmu pro jistotu ještě jednou a po pořádku:
Pokud někdo pozdraví (mohlas mu připomínat někoho známého), je povinností odpovědět. (Staré české pravidlo zní: slušnost je pozdravit, povinnost odpovědět.) V tomto případě zbytečně nezkoumej, kdo to byl. Pokud nic paměť nenapovídá, neřeš to.
Na mamince většinou každému záleží (ikdyž nás matky někdy taky „pěkně“ štvou – já nejspíš své děti občas taky). Takže doporučuji za 1) nikdy nepomlouvat příbuzné kamarádů a kamarádek a kamarády a kamarádky tuplovaně NE!!! Ani ty bývalé.

2. protože nikdy nevíš, kdo je čí příbuzný, radši nepomlouvej vůbec.
3. ten, kdo pomlouvá, je v ženském rodě klepna, alias „zlý jazyk“.A to bys snad být nechtěla.

Pokud si u někoho nejsi jistá, jestli si s ním tykáš, bavíte se jako kamarádi, nebo něco podobného, tak se ho jednoduše zeptej. Sice budeš chápána asi jako pořádná popleta, je to ale pořád lepší než být brána jako nafoukaná Nána.
Co by se s tím vším dalo dělat? Zamyslet se nad sebou. Přestat být povrchní holka, která utrácí zbytečně čas svůj i svých známých klepy (ty ještě nikomu nic dobrého nepřinesly) a věnovat se vylepšování vztahů jak s kamarády, tak s ostatními lidmi.
Přemýšlíš nad tím, takže jsi na správné cestě. Držím Ti palec, ať se v tom rychle zorientuješ.

Do života si zapamatuj jednu podivuhodnost a to, že v případě pomluv je příbuzný každý s každým.

K těm chytrým odpovědím – ano,ale ne na ulici.V lese,na turistickém chodníku,na vodě,ve vlaku,na lyžích a pod. Dokonce mě zdraví protijedoucí řidič s karavanem,když i já jej mám za zadkem.A bez pomluv.Je to prostě slušnost na kterou mnozí zapomněli. Naposledy před několika dny na cestě z Pusteven na Radhošť,kde jsme se,zcela neznámí lidé,zdravili navzájem.

Stáva sa mi to bežne, slušné je odzdraviť.
No niekedy si v zamyslenosti nevšimnem ani ľudí, ktorých poznám a pri pozdrave zíram na nich ako na zjavenie. :)

Pomlouvání je zřejmě celorepublikový koníček a snažím se ho neřešit…lidi se nezmění a kdyby si každý hleděl sám sebe a své práce, neměl by čas pomlouvat ostatní lidi.

Že mě pozdravil někdo, koho neznám se stává a i já někdy pozdravím někoho, koho neznám – když se na mě třeba déle dívá nebo si ho s někým spletu 🙂. Hlásil se ke mě i jeden kluk obsluhující v restauraci v krajském městě – to bylo příjemné – celou dobu se na mě usmíval a pak říkal, že se přeci známe. Situaci jsme si vysvětlili a skutečně jsem snad byla nějaké jeho kamarádce v jeho městě velmi podobná. Když jsem mu řekla, že bydlím jinde…nechtěl tomu uvěřit.

Tak když někoho pomlouvaš tak je to nato aby to nebylo hezke povidani o tom druhem ne? A mě taky zdravi hlavně male děcka jen mě zdravi dobry den i když jsme je vživotě neviděl a jsem třeba v jinem městě. Jinak si tě muže splest nebo třeba nějaky soused nebo někdo.

Ty seš hrozná drbna 🙂
Pracovala jsem několik let jako prodavačka a nějak se nemám ohledně toho zač stydět, lidi mě zdravili a zdraví dodnes a já jim odpovídám a když otkám jen trochu známou tvář, pozdravím, taky se mi několikrát stalo, že jsem se musela prostě a jednoduše zeptat, to má Ocko pravdu, to se tak normálně dělá, co je na tom? Mě se taky lidi ptávají, odkud že se známe, je to prostě běžná a normální věc.
Jestli můžu taky poradit, vlastně to budeš číst už poněkolikáté, tak to nedělej, nepomlouvej, zvlášť když vlastně ani nemáš tak nějak zaco, podle toho, cos napsala tě odhaduju tak na 12 roků, tak na drby máš ještě hodně času a jestli můžeš a budeš tak moc silná nátura,že to vydžíš, tak s tím přestaň, protože ti to ne přinese nic dobrého, čauky
Doplňuji:
Už aby se tady mohly opravovat ty překlepy, haha, omlouvám se

Upravil/a: anonym