Sohlasíte s tím , že čím více člověk dává, tím více může dostat ?

Na 100 % , at se to tyka cehokoliv.
Co " vysilame " to take dostavame zpet. Jaci jsme my , takove je i nase okoli. Hlavne myslenky nam ridi nas zivot.
Nechci dostavat vic, nez davam , me by stacila i polovina toho a mam ji … a za to vdecim – jak jsem psala, jen a jen sama sobe. Teprve, kdyz budu stastna ja , muzu ucinit stastne i lidi kolem me. Nestastny clovek nikoho stastnym neucini.
Je to jako v podnikani. Vcera tu trochu tema nakousl nas Dudu. Nekdo odpovedel, ze vydelavat se muze jedine tak, ze se lehce nakoupi, draze proda a pozde plati faktury !
Muzu vam rict, ze takhle by to slo mozna jednou , max. dvakrat .. pak by zkrachoval.
Ja razim heslo, ze spokojene musi byt obe strany. Duvera a radost, kdyz i ja pomuzu nekdy v nesnazich te druhe strane , je pro me nekdy vic , nez proplacena faktura. A jelikoz jsem i trochu vycurana, tak vim, ze i tahle pomoc se mi jednou muze vratit . ( to konkurenci ale nerikam ) 🙂 -iv-

Ano ,......a většinou to tak je – nemusí to být nic hmotného …stačí láska, úsměv , radost......

zhrniem to do jednej vety (babičkina múdrosť):

aké požičiaš, také ti vrátia.

Myslím, že to platí ako pre kvalitu tak i pre kvantitu.

Drape, tahle otázka je o tom, co má platit z hlediska teorie a co je na druhé straně realita. V první řadě – takové pravidlo se nedá zevšeobecňovat. Někde to platí, jinde ne.
Otevřeným lidem se vyplatí dávat otevřeně najevo své emoce a city. Na blba je ale zbytečné plýtvat energií. Na člověka, který se „zasekne“ a není schopný racionálně přemýšlet, neplatí žádné lidumilné teorie, že když někomu lásku dáváš, tak Ti ji také bude vracet. (Ne, tady platí umět se nad takové malichernosti a žabomyšiny povznést a jednoduše to ignorovat.)
O tom je v posledních letech strašná spousta knih, ale obávám se, že jde jen o trřní záležitost.
Spíš v životě platí, že příjemné chování dokáže jiné lidi většinou příjemně naladit. Neplatí to ale vždy. Na člověka, který se právě dozvěděl, že ho opustil někdo hodně blízký, nepomůže dělat i ty nejsladší cukrbliky.
Přesto souhlasím s tím, že jsou lidé, kterým je zapotřebí dávat lásku, cit, svůj čas, péči, důvěru. Jsou to naši blízcí a naši přátelé. A tady to vůbec není o očekávání toho, co se člověku vrátí.
Většinou mne překvapili se svou účastí a ochotou pomoci lidé, které jsem moc neznala a za své přátele je nepovažovala. Ti naopak rychle prokázali, že jsou hodni mé důvěry více, než dlouholetí známí.
Mám za to, že díky své profesi lidem dávám, co jsem ze sebe schopna vydat. Odměnou mi je nejvíce to, když se ke mně po čase znovu vrátí, nebo když zavolají, že se jim podařilo vyřešit problém, který je ke mně přivedl. Tady platí spíše to, že jejich vděčností jsem oceněna více, než čímkoliv jiným. Tady potom nastává dilema kdo z nás dal tomu druhému vlastně více.

Zpravidla platí, že čím více dáváte nenávisti a zloby, tak tím více se vám vrací stejná strana mince. Pokud rozdáváte lásku, něhu a pochopení, tak vám je vrátí jenom ti, kteří vás buď přímo milují a nebo mají v sobě kus dobra.

Říkám si,když bdu „dávat“ třeba jednou taky budu dostávat, ale myslím, že to neplatí obecně. Něteří lidí by se po celý život rozdávali a osud jim přináší samé katastrofy a jiní sobci mají štěstí víc než dost…
Život není spravedlivý a ani nemá pravidla.. :/

Často to pravda je, ale moc se tím na základě zkušeností neřídím. Jednou jsem nesuhlasil s jedním co si ode mne bez souhlasu něco chtěl půjčit (o vracení neříkal nic) a tak jak jsem byl v pohybu jsme mu cosi dal.
A následně jsem dostal podstatně víc než jsem dal.

Bylo by to moc hezké. Zrovna ve vztahu je to ale někdy ošidné. Myslím, že vždycky musí být ten, který miluje víc a proto je tak trochu sám… Obvykle si to o sobě myslí oba z partnerů a pak dochází k dohadům o tom, kdo do vztahu přináší víc a kdo se veze.
Pochopitelně ideál by byl, kdyby lidé všechno tak nepitvali a hlavně nerozebírali s okolím (které má zase jiný názor) a pak vše „nepraktikovali“ na svého životního partnera. Ale to by to mohly manželské a sexuologické poradny zabalit.
Osobně jsem v každém případě pro upřímnost. Nestydět se říct co cítím, projevit lásku, nešetřit na tom, koho miluji, nebát se už dopředu, že něco špatně dopadne. Chápu, že má kdekdo nějakou tu špatnou zkušenost, ale je obrovskou chybou „stáhnout“ s minulostí v báječné přítomnosti třeba tu nej vlastní budoucnost. Pokud je protějšek „naladěný“ stejně, mělo by to „fungovat“.

vidím ve městě zamračené lidi a já se usmívám, ráda dávám dárky, ale s rozpaky je přijímám, ale nejraději ze všech mám svoji sestru ta mi dává tolik, že ji to nikdy nebudu moct oplatit a své sousedy ti nám teď hodně pomáhají co už nemáme taťku a mamku..
jsou tak hodní, že se skoro každý den ptají, jestli něco nepotřebujeme :)
sousedka si se sestrou vymeňuje recepty na buchty a nosí jí i upečený kousky na talířku, jak nesnášela kočky, tak jí nevadí můj kocourek ?!
a máš pravdu Drape je to o vztazích mezi lidmi, jak se k nim chováš, tak se oni chovají k tobě, my se tu k sobě chováme hezky, jen nám tu pohodu někdy zkazí cikánská rodina..

Nejblíže cítím souznění s verzí od Damiany, ale arygnoc mne inspiroval k další moudrosti našich babiček – „V lásce vyhrává ten, kdo méně miluje“.
ad ocko – v ideologické rovině se to krásně filozofuje, bohužel dnešní realita je taková, že nahrává bezohledným grázlům bez skrupulí a poctiví a slušní jen skřípou zuby, pláčí či bezmocně rezignují.
Doplňuji:
P.S. Přesto všechno je otevřenost, ušlechtilost a obyčejné lidství důležitější pro nás samé, naše svědomí a pocit životní vyrovnanosti, než pro očekávaný efekt návratnosti. Ještě pořád jsou některé hodnoty významnější než měšec dukátů, i když konzumnost a prospěchářství utahuje své šrouby.

Upravil/a: anonym

Ano, souhlasím. Tohle platí vždy a všude, kde je davané i přijímáno!

100%. Mám to vyzkoušené.
Vždyť víš, že se říká a píše – Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno.

Aha,tak proto se naši politici jdou přetrhnout.Takoví dobráci.Asi čekají,že je budeme milovat a budeme solit…