Snížení penze komunistům postihne to které funkcionáře a hledáček je zatím pro 4 tisíce?

plebs

Elkon děkuji za odpověď vynikající odpověď ale trochu kulhá, byla zde příprava na přechod ke komunismu po vybudování socialismu kterou dělnická třída i pracující inteligence vybudovala v roce 1959 jako druhý na světě . Později nastalo blouznění se soudruhem Dubčekem o lepším Ismu a uzavřeno normalizací v roce 1969 a opět s nadšenou dělnickou třídou pracující inteligencí a hlavně starou struktůrou, která nechápe demokracii.
Osoba kterou máme také v grémiu zaplatila druhé pivo bouchla do stolu a pravila, musím ještě vyházet hnůj poté sednu k počítači a budu anonymně pouštět moudra poněvadž neumím diskutovat.

Pepa25

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, především s ohledem na čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje právo občanů na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, a na čl. 1 a čl. 3 Listiny základních práv a svobod garantující rovnost obecně i rovnost v základních právech zaručených ústavním pořádkem.

Návrh respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky. Přesto byly identifikovány aspekty návrhu, které by mohly být potenciálně rizikové z hlediska ústavnosti.

Vláda zaznamenala podání žalob ve správním soudnictví proti některým rozhodnutím orgánů sociálního zabezpečení o snížení starobního důchodu na základě zákona č. 455/2022 Sb. Žalobci vesměs vyjadřují nesouhlas se snížením důchodu a s právní úpravou, kterou považují za retroaktivní a protiústavní. Upozorňují na uplatňování „kolektivní viny“ a možný rozpor tohoto postupu se zásadami demokratického právního státu.

Namítán je mj. rozpor aplikované právní úpravy s mezinárodními závazky, a to zejména s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, s Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, s Dodatkovým protokolem a s protokoly č. 2, 4, 6 a 7 vyhlášenými pod č. 209/1992 Sb. Je odkazováno na nález pléna Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 2/2022–119, podle něhož obdobný zákon platný ve Slovenské republice není v souladu s ustanoveními Slovenské ústavy a Dodatkovým protokolem o ochraně lidských práv, tedy s evropskými normami. Platné právní úpravě je mimo jiné vytýkáno, že Ústav byl zřízen jako vědecká instituce pro zkoumání historie a není vybaven žádným oprávněním vydávat správní rozhodnutí, a ani podklady pro ně. Krajskému soudu, který o žalobě rozhoduje, bylo navrženo, aby v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy předložil věc Ústavnímu soudu České republiky a požádal ho o rozhodnutí, zda zákon č. 455/2022 Sb. je v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky.

Na základě konstantní judikatury Ústavního soudu v obecné rovině platí, že stát sice může rozhodnout, že jedné skupině poskytne méně výhod než jiné, avšak nesmí postupovat libovolně a z jeho rozhodnutí musí být patrno, že tak činí ve veřejném zájmu.

Jak výše uvedeno, účelem navrhované (ale i existující) právní úpravy je vypořádat se s důsledky působení komunistického režimu, resp. byla snahou o nastolení historické, společenské a sociální spravedlnosti. Opatření přináší pro cílovou skupinu osob snížení úrovně hmotného zabezpečení ve stáří. Snížení je tím větší, čím déle byla daná činnost vykonávána, avšak je stanovena částka, pod kterou důchod ani po snížení nesmí klesnout. Výsledný stav by měl představovat morální satisfakci pro velké množství osob, které byly komunistickým režimem perzekvovány a které v důsledku způsobených útrap spočívajících v nemožnosti kariérního rozvoje nebo omezení práva na vzdělání nemohly ani po pádu komunistického režimu dosáhnout na takový důchod, jaký v současnosti pobírají někteří jeho bývalí představitelé.
V této souvislosti považuje navrhovatel za potřebné vypořádat se především s otázkou značného časového odstupu od konce „doby nesvobody“, jak jej definuje např. zákon č. 480/1991 Sb., o době nesvobody („V letech 1948 až 1989 komunistický režim porušoval lidská práva i své vlastní zákony.“), neboť může vyvstat otázka, zda s přibývající délkou doby, která uplynula od pádu komunistického režimu v roce 1989, neklesá intenzita veřejného zájmu, k jehož ochraně navrhovaná úprava směřuje.

Časové hledisko může hrát roli také při posouzení ústavní konformity navrhovaného zásahu do legitimního očekávání adresátů normy (tedy „představitelů“), kdy navržená konstrukce ve většině případů snižuje nároky již přiznané, a to s účinky do budoucna. Opatření je tedy svojí povahou retroaktivní, byť jde nepochybně o retroaktivitu nepravou, která je obecně přípustná, neznamená-li nepřiměřený zásah do legitimního očekávání.

Vláda má za to, že navržená úprava má potenciál v testu ústavní konformity obstát, a to ze všech výše uvedených hledisek. K tomuto lze dospět v kontextu závěrů vyplývajících z relevantní judikatury Ústavního soudu České republiky, jakož i Evropského soudu pro lidská práva .

Z důvodové zprávy k rozšíření seznamu: https://odok.cz/por­tal/veklep/ma­terial/KORNDBGGCSIH/