„Snídani sněz sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli.“ Dodržujete to?

Kdepak, jím kdykoliv mám hlad. S prázdným žaludkem bych nedokázal usnout.

Ano. Jsem si sám sobě přítelem i nepřítelem.

Takový luxus si nemohu dovolit. Musím se především řídit svými glykemickými hodnotami, jinak jde výkonnost a efektivita do háje v lepším případě, někdy dokonce rovnou do víš kam, viď že jo? ;) :D :D

Jasně že se občas „urvu“ a dám si odříkaného chleba celý vagón. Co by jinak člověk že života měl? A na něco tak jako tak chcípnout musíš, tož proč z toho dělat vědu. ;) :)

Ne,k snídani toho moc nesním.Moje největší jídlo je oběd.

To, co jste napsal, je stará moudrost především pro dietáře.

Přece nejnáročnější je sehnat večer nepřítele. Co tedy zbývá? Sníst večeři sám, střídmost nikomu neuškodí.l

Řídím se slovy – všeho s mírou.

Ne

Určitě ne. Snídám málokdy, zato večeři si dopřeji. Obědu si dám spíše méně, přepadá mě po něm spánek 🙂

Ako sme to hovorili, v tom krásnom 19.storočí pri dobývaní Divokého Západu?
Ráno zjedz aj na celý deň, obedovať nebudeš mať čas. Večeru daj nepriateľovi, ale akému, keď guľka našich koltov letela rýchlejšie. Tak sme ju radšej zjedli, pretože večer nevieš, či budeš mať možnosť raňajkovať.
A dnes v tom civilizovanom 21.storočí, nečakám na čas jedla podľa hodiniek, žalúdok sám vie, kedy potrebuje naplniť.