Ani ne.
Nějaké základy jsem dostala (do 15), něco jsem si vzala, okoukala. Rostla
jsem, jako dříví v lese ;D Do mého života příliš nezasahovali.
Partnerský vzor, spolupráce byl velmi dobrý. Nikdy jsem nestrádala. Pro
tátu jsem dlouho byla „zklamáním“, vetřelec. Hodně dlouho jsme nenašli
společnou řeč. Maminka byla „světice“ :) Mnohé řeším, dělám po
svém/jinak. Ve vzdělávání, osobním rozvoji mne příliš nepodporovali.
S knihou v ruce, jsem „zbytečně utrácela čas“. Některé „chyby“
nedělám, dělám jiné (ty své). Při vyprávění a vzpomínání (při
rodinných setkáních, návštěvách, pobytech), jsem pozorně naslouchala.
A vzpomínám s láskou.
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?anonym Nahlásit |
Za průpravu do života vděčím spíše prarodičům.Nikdo mě nedal nic zadarmo,na vše jsem si musel vydělat prací a prarodičům děkuji za vše.
0 Nominace Nahlásit |
Spoustu věcí. Těžko vyjmenovat. Rodiče už sice dost dlouho nemám, ale stále se vracím k tomu, co mě kdysi říkali, a co jsem tenkrát za moc užitečné nepovažoval.
0 Nominace Nahlásit |
Nic moc, spíš jsem se snažil něco odkoukat. Výjimkou byl děda, ten mě už jako kluka naučil vše o houbaření a vydrželo mi to až dodnes.
0 Nominace Nahlásit |
Určitě ne.
Naopak, mnoha patogenním návykům od nich bylo nevyhnutelné se odnaučit, některé už však zůstaly. Nezbývá, než se za sebe stydět. );
0 Nominace Nahlásit |