Sloužila vitrážová kostelní okna opravdu jen k výzdobě kostela?

Vitraj se vytváří ze tří důvodů.Zaprvé proto,že jetokniha prolaiky,kteří neumějí
číst.Zadruhé proto,aby se dům takovou ozdobouzkrášlil.Za třetí proto,aby se připomnělo,
jak žili naši předkové.Je patrná snaha o poučení a duchovní povznesení.
Křesťané mají být v místnosti,kdes­laví bohoslužbu,jako by vtaženi do dějin spásy,tj.
docelých,Bohem řízených dějin světa od stvoření do druhého příchodu Kristova nakonci
časů.Především se jim má předočima zpřítomňovat střed těchto dějin–životKristův.

Zdroj: http://is.muni­.cz/th/80699/ped­f_m/Vitraze_NET­.pdf

Krásné pseudovědecké teorie.
Skutečnost je prostá. Středověcí skláři neuměli vyrobit tabulové sklo takových vlastností, aby bylo možné jeho použití jako výplně oken tak, jak to známe dnes v požadovaných velikostech. Proto se výplně skládaly z menších kousků. Sklo bylo také velice nákladné, tudíž při rozbití okna stačilo vyměnit jen poškozenou část, nikoli celou výplň. Jelikož bylo v závislosti na dostupnosti surovin obtížné dodržet i jednotnou barvu skla, vznikaly skládanky různobarevných střepů, z čehož se později zrodil nápad vytvářet takovýmto způsobem záměrné kompozice pro ornamentální a též figurální ztvárnění postav a atributů ze života svatých a ostatní církevní symboliky.

myslím, že s tím taky souvisí to, že okno se sklem v jednom kuse prostě ještě technologicky neuměli vyrobit… takže když už museli slepovat kousky k sobě, tak někoho chytrého napadlo udělat z toho obrázek :)

koukám, že Děda Louda už to sem stihnul napsat taky ;)

Vitrážová okna natřená zlatou barvou vyvolávají pod vlivem slunečního záření reakci, která čistí vzduch. K tomuto závěru dospěli odborníci z australské Technologické univerzity v Queenslandu (Queensland University of Technology/QUT).

Profesor Zhu Huai Yong z katedry fyzikální a chemické vědy QUT říká, že středověcí skláři ve svých sklářsko-kovářských dílnách používali nanotechnologie, když do různých barev přimíchávali nanočástice zlata různé velikosti.

Nanočástečky zlata jsou podle Zhua použity na vitrážových oknech v řadě evropských sakrálních staveb.

„Celá staletí lidé oceňovali jen umělecké kvality maleb a trvanlivost a sytost barev. Nevěděli přitom, že tato umělecká díla jsou řečeno moderním jazykem fotokatalytické čističe vzduchu, kde jako katalyzátor fungují nanostruktury zlata.“

Miničástečky zlata, silně aktivované sluneční energií, mají podle Zhua schopnost zničit ve vzduchu obsažené znečišťovatele, jako jsou těkavé látky organického původu (VOC). Ty se uvolňují například z nového nábytku, koberců a čerstvě použitých barev.

„Právě z těchto látek vzniká vůně „novoty“, kterou cítíme z čerstvě natřených zdí nebo nového nábytku. Ruku v ruce s ní jdou ale metylalkohol a oxid uhelný. Oba škodí zdraví i v malém množství.“

Elektromagnetické pole slunečního záření se váže na oscilující elektrony v částečkách zlata a způsobuje tak rezonanci. Magnetické pole na povrchu zlata se díky ní až stonásobně zesiluje, což rozbíjí molekuly nečistot ve vzduchu. Jako vedlejší produkt reakce vzniká oxid uhelnatý, relativně neškodný, objeví se ho totiž jen malé množství.

Podle Zhua může využití nanočástic zlata ke spouštění chemických reakcí otevřít vzrušující možnosti pro vědecký výzkum.

„Je to technologie poháněná sluncem a je velmi účinná, zahřívají se při ní jen částice zlata. Při běžných chemických reakcích zahříváte všechno, což je plýtvání energií.

Zdroj: http://www.vel­kaepocha.sk/20080907­5996/Vitrazova-kostelni-okna-cisti-vzduch.-Prisli-na-to-australsti-vedci.html