Slavilo se nějak za komunistického režimu vysvědčení?

Za pěkné vysvědčení jsme dostávali třeba nějakou kačku. Špatné jsem neměl, tím neříkám, že jsem měl vyznamenání, ale bylo to v pohodě.

Upravil/a: elkon

Někdo od táty dostal hodinky Prim, případně z DDR, jiný úsměv od maminky. Špatný prospěch se pak běžně „slavil“ opaskem.

V téhle situaci je to pořád stejné. Rozdíl je jen v tom, že jsou dnes lidé mnohem bohatší, takže není problém např. koupit synovy el. koloběžku. Něco takového by za komančů byl fantas magory.

Pochvala byla, když bylo co slavit ;D Člověk to dělá pro sebe, ne kvůli odměně. Někoho „tlačili“ rodiče, stejně, jako dnes.
Ale nic nepřehánělo se to. Doma bylo vždy něco dobrého k obědu…. Někdy něco pro radost (výlet, nákup atp.). Babičky, tetičky přispěli po stovce nebo padesátikoruně (mně se sešlo minimálně 500 Kč ;) a to byl ňákej gold!)
Ve škole jsme dostali pochvalný list, na 1. stupni. Na druhém stupni za samé biče pak vždy knihu (já jen 2×)..
Neskákali jsme po stromech a nežili jsme ve tmě….

Moje bába byla nějak dobrá na mathematiku, což v té době, a v našich končinách, bylo opravdové unikum, tak jí nějak poslali na mathematickou paradebiliádu, ve které se nějak umístila, že jí přijel osobně pogratulovat, podat ruku a předat diplom protektorátní ministr školství a lidové osvěty, a předseda Kuratoria pro výchovu mládeže, Emanuel Moravec, a bába obdržela obálku s K 100.00.

No, byla to sláva nevídaná, a hlavně, když tehdy fakan obdržel K 100.00, tak to byl nějaký peníz!

Vyznamenaný jsem nikdy nebyl, vysvědčení bývalo tak v průměru, takže jsem dostával pochvalu i čestné uznání (čti první písmena 😁). No ale vážně většinou bývala pochvala a to většinou potěšilo víc jako nějaký dárek.