Mám podat ruku první já rodičům přítelkyně, nebo opačně?

Edison

Kelte, poněkud si mýlíš. Zdraví nižší vyššího, stejně tak při představování se. Podání ruky je opačně. Vyšší nižšímu. Větší hokej v tom mám v kobinacích, neluvě o teřtích osobách. Mladší je žena. Co má přednost? Věk, či pohlaví? Ještě zajímavější je pohlaví/postavení. A co teprv v kombinaci tří ozob: Je jasné, že ten, co zná oba pžedstavuje. Ale… Ženu muži, staršího mladšímu, nadřízeného podřízenému? Spíš asi obráceně. Ale kombinace: Mladší ženu staršímu muži? Nebo jak???

aliendrone

Jo, etiketa je panečku hotová atomvěda. Moje mutti na tohle byla nesnesitelně vysazená, to bylo pořád něco – nešermuj rukama když mluvíš, neopírej lokty při jídle o stůl, kam dáváš tu sklenku, takhle se odkládá vidlička?!? – no DĚS! Pravděpodobně je to jeden z důvodů, proč se TAK RÁD vyjadřuji/chovám jako křupan, nikoliv ale důvod jediný, každopádně v tomhle směru mne vycepovala DOST obstojně, takže…

Jde o aktuálně probíhající funkční vztah, tudíž např. vždy platí (bez ohledu na postavení), že muž (i kdyby byl prezident) by měl např. povstat, pokud k jídelnímu stolu přistoupí žena a asistovat se židlí, i kdyby to byla jeho sekretářka, ale jak říkám – záleží na AKTUÁLNÍM primárně-funkčním vztahu.

V dlabanci/chlastu platí superiorita ženy (jde o společenskou událost), ALE pokud jde např. o práci (uplatňuje se primárně funkční vztah nadřízený/pod­řízený), tak situace, kdy např. šéf přijme ženu do pracovního poměru a říká „Vítám vás mezi námi“ podává ruku první on, nevstává, když mu sekretářka donese kávu, ale pokud pak jdou spolu na oběd, tak on jí otevře dveře od auta (pokud tedy nemají řidiče, pak je to na něm), on jí asistuje se židlí atd. viz výše.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak můžou spolu jít na PRACOVNÍ oběd (schůzka/jednání s klientem), kdy asistentka PŘESTOŽE probíhá funkční vztah šéf-podřízená (kdy ona např. zapisuje poznámky) STÁLE má superioritu (tedy i když jsi šéf, tak asistuješ se židlí atd.), protože oběd (jakkoliv pracovní) je primárně společenská, nikoliv pracovní událost. (To, že při jídle něco domluvíte neznamená, že neobědváte, venkoncem si šel na oběd, ne na pracovní jednání, to se koná bez dlabance).

Souhlasím s tebou, že je to prostě na palici a v jistém směru jsem rád, že tyhle komplikovanosti mizí. Bohužel mizí TAK DOBŘE (především díky všelijakým pošahaným „bojovníkům/bo­jovnicím za práva“), že i lidsky normální zdvořilost jakou je, že ženě přidržím otevřené dveře k projití se obrátí proti mně a vyšinutá lesba začne ječet, že není nesvéprávná ani nemohoucí a obviní mě z „mužského šovinismu“. Lidsky prostě KRÁVA, no. Tak to je zase argument pro protistranu, abych byl nestranný. :(