Schovávate si zuby?

Nevidím nic morbidního na schovávání zubů či vlasů dětí. Sama mám schované nějaké synovo zoubky i pramínek vlasů. A je to vzpomínka pro mě, ne pro syna.

Zoubková víla?To je opět produkt amerikanizace, zrovna tak jako Santa Klaus či Valentýn.
Moje matka, manželčina matka a pak i my s manželkou jsme nikdy žádné zuby neschovávali.
Ano, děti si nechávaly své zuby v krabičce od sirek, jenže toto je za rok či dva přešlo a vyhodily je.
Dcera měla krásné dlouhé vlasy a manželka každý den pletla cop.Po několika letech dcera se chtěla nechat ostříhat nakrátko, tak se ustřihl cop a že si ho nechá na památku.Vydrželo jí to do 18ti let, pak ho sama vyhodila.

Kupříkladu my se sestrou jsme si opravdu každý zub, který vypadl doma, schovaly v noci pod polštář a ráno nám „zoubková víla“ něco přinesla… na tomto „zvyku“ nevidím vůbec nic škodlivého, naopak to rozvíjí dětskou fantazii… Pamatuju jak jsem si sama pro sebe představovala cestu té víly apod.
Schovávání zubů do krabiček se u nás občas taky vedlo, ale když jsem na ně po dlouhé době zase narazila, vyhodila jsem je, protože to skutečně alespoň pro mě nemá takovou citovou hodnotu, jako fotografie, nebo můj deník z dětství…

to raději ty vlasy, páč zuby ti časem popraskaj a rozpadnou se na kusy

zuby ne…ale moje vlasy má schované moje mamka (a má i svoje z mládí) a je sranda je po letech vytáhnout a podívat, jak jakou jsme měli tenkrát barvu vlasů a jakou máme teď (ne pomocí chemie, ale věkem)…

Ano, schovávám , ale v hubě. Již toho mají za ta léta dost. Moc pěkně jsem s nima nezacházel.

Když jsem chtěla po zubaři, aby mi dal poslední mléčný zub, že si ho schovám, tak se na mne podíval a řekl mi, že to je naprostá hloupost chtít si schovávat něco tak plného bakterií.
Na to jsem si vzpomněla i u dětí, když jim vypadávaly jejich mléčné zuby.
Moje maminka měla od nás dětí ustřiženou od každého kadeř vlasů. U svých dětí jsem nic nestřihala. Nějak mi takové fetiše nepřišly dost důležité. Více si cením dobrých vztahů.
Dlouho jsem si schovávala výkresy ze školy, ale před stěhováním jsem udělala pořádek i s tím. Na přiživování vzpomínek mi stačí fotografie.

Zoubková víla k nám nechodila. Ale maminka nám zoubky schovávala. I ona má dodnes schovaný třenový co jí trhali. Byla sranda je vždycky jednou za čas někde objevit a divit se jak jsme měli malý zoubky. Je ale pravda že mléčný se časem úplně rozpadnou, druhý už ne. A tyhle sbírky mi nepřijdou morbidní, my máme dodneška schovaný koňský žíně z jízdárny co už 15let neexistuje, snad od všech koní. Je to vzpomínka a dodnes poznám který jsou čí.

Mám schované zoubky i vlasy svého syna, chtěl to vyhodit, ale zakázala jsem to, mám schované i jeho první botičky capačky a moje vlasy taky, je to pěkně dlouhý tlustý zapletený cop, chtěla jsem nechat udělat vnučce odlitek nožky, je na to taková zvláštní hmota, ale nějak jsem to propásla, tak už jen fotím a fotím, jj, jsem hrozná sběratelka 🙂

No viditě, a nejhorší je, že když vy si schováváte cizí zuby, tak je to normální, ale když já si schovávám svoje VLASTNÍ vostříhaný nechty, tak na mě lidi koukaj jako na blázna. A když přijde třeba návštěva, který vo tý mojí filatélii neví, a já vytáhnu z kredence svý krabičkový album, tak schváně zhluboka polyká a předstírá dávení, a přitom každej slušnej člověk ví, že od stolu se neodchází.

Je to prostě dvojí metr, a nechutný, a toleruje se vám to jenom proto že ste ženský. Hanba.