Aliendrone, tomu, že budík sice zazvonil, ale já se neprobudil by se říkalo exces – vybočení. Nestalo se něco, co se stát mělo. To je jako bys v tý měchanice akčním členem netrefil ten, který měl na akci reagovat. Prostě vedle.

S Annas se mýlíte. I v humanitních vědách lze modelově užívat fyziky jako příměru.

Netvrdím, že nelze použít fyziku ve filozofii, venkoncem filozofie je „vědou věd“, která přejímá od ostatních jejich výsledky a celkově je komplementuje a zastřešuje. Ostatně odkdy kauzalita nespadá do fyziky? Jeden ze ZÁKLADNÍCH, úhelných kamenů fyziky? (tedy jestli náhodou neoperuješ cestováním strojem času do minulosti apod. bejkárnami, xixixi) ;)

No to je fuk, podstatné je, že to s mechanikou a s 3. pohybovým zákonem [akce-reakce] NEMÁ nic společného. Tento zákon NEPŘIPOUŠTÍ žádné vyjímky „akce nastala a reakce nikoliv“. Zkrátka platí že akce vyvolá příslušnou reakci a basta! A otázka se netýká mechaniky, nýbrž její podstatou je KAUZALITA. :)

V tom případě můžeme jít do důsledku: Zvonící budích rozpohybovává molekuly vzduchu – zvuk. Ten se dostává do ucha… blablabla… vzruchy do mozku realizované chemickými transmitery mezi neurony… velmi složitý „výpočet“… probuzení nebo neprobuzení. Pokud budík nezazvoní, nemáme počáteční impulz… ale přesto probíhá v mozku „výpočet“, ovšem s jinými vstupními proměnnými. Fyzika prostě je základem všeho.

Když do důsledků, tak do důsledků. ;)
Stejná akce NEMŮŽE mít RŮZNÉ reakce. ;) :D

vykradeno z wiki:

„Proti každé akci vždy působí stejná reakce; jinak: vzájemná působení dvou těles jsou vždy stejně velká a míří na opačné strany.“

Ty ovšem popisuješ celý PŘÍČINNĚ NÁSLKEDKOVÝ sled dějů. To víš, kauzalita. ;) :D :D

Já to použil jako příměr. Ber to tak, že těch akcí a mechanizmů je v systému nepřeberně. Normálně se výsledku říká NÁHODA. Ale náhody neexistují, protože vždy jde o sled příčin a následků podle daných pravidel – zákonů. Je to jako vzít počáteční impulz a sledovat konečný výsledek. Bez uvažování interních interakcí uvnitř systému, které mohou být zanedbatelné, nikoli však nulové. Podstatné je to, že pokud budík nezazvoní, jedna z PODSTATNÝCH veličin pak do procesu nevstupuje, nemůže tudíž mít vliv na konečný výsledek celého složitého procesu, nemůže tedy nezazvonění cokoli změnit. Naopak zavonění je oním podstatným impulzem, tím, co má podstatný, nikoli však 100% vliv na výsledek.

Edison>>> Ale to se setsakra MÝLÍŠ, náhoda objektivně EXISTUJE a dokonce to vypadá, že je URČUJÍCÍM faktorem jsoucna (reality)! O tohle se už přel pan Einstein s panem Bohrem a „velký Albert“ spor prohrál, což bylo potvrzeno i EXPERIMENTÁLNĚ. (BTW – jeden z nejvíce fascinujících experimentů, ohledně své důmyslnosti – vyvrátit něco, o čem ani nevíme, jestli existuje)

Jenže ty NYNÍ už SÁM mluvíš ve 3. rádku svého příspěvku o „sledu příčin a následků“ – tedy jsme se dostali od mé KAUZALITY k tvé KAUZALITĚa KONEČNĚ jsme opustili tu zatracenou mechaniku (akci-reakci). Blahopřeji, bylo to NEVYHNUTELNÉ! :) ;)

A vůbec – teď jsem se podíval pro kontrolu do zrcadla KDO je na světě nejkrásnější a víš co? Byl jsem tam JÁ, překrásný aliendrone! I kdybys sršel statickou elektřinou já nevím jak, STEJNĚ nebudeš ani zdaleka tak krásný! Aliendrone je jen JEDEN!

A jestli mi chceš namluvit, že ne, tak ti na blutflecken nepomůže ani nový Napalmex! https://youtu­.be/uf2VLNwI1w0?t=219

Aliendrone,

děkuji. Moje tušení bylo oprávněné. Nějak mně ten zákon akce a reakce neseděl, jak jsem naznačila. Bohužel ve fyzice si nejsem tolik jistá.

Ale u svých otázek dávám bod jako poděkování za odpověď.

annas>>> NZ, je naší morální POVINNOSTÍ ubírat tomu Elektrojiskro­disonovi ampéry a držet ho co nejdále od zásuvek! Víte jak MOC velkou paseku dokáže nadělat 230 strašlivě naštvaných Voltů, když se náhodou rozhodnou to někomu „spočítat“? A KDO by si to pak musel vzít na svědomí (nečinil i když MOHL)? ;) :D :D

Ad Edison,

mně se stalo, že moje máma zaspala (vzbouzela mně), ujel mně vlak, který se na přejezdu srazil s velkým nákladním autem.

Reagovala jsem tak, že jsem jela dalším spojem, vyhnula se tedy železničnímu neštěstí.

I když budík nezazvoní, dotyčný zůstane doma, proto se třeba nezúčastní konkurzu, nezískal místo. Někdy je to dobré, jindy špatné.

Nebo dotyčná zůstane doma, pořádně uklidí, vyčistí okna, takže je ráda, že budík nezazvonil.

Uvedla jsem příklad různých reakcí na nečinnost budíku.

Tak to mělo proběhnout. Ano, lze namítnout, že budík měl zazvonit. Ale nezazvonil, tedy NIC neudělal, takže NIC NEMOHL změnit. Bez akce není reakce. To prostě platí.

Beru i ostatní názory, i když to vidím jinak.

Beru to z pohledu filosofie. Myslím si, že Agatha Christie určitě neuvažovala o akci a reakci.

Vycházím z filosofické kategorie – možnost a skutečnost, částečně – nahodilost x nutnost.

Budík měl možnost zazvonit, ale možnost se nestala skutečností.

Filosofická otázka – jak se mám zachovat? Co z toho pro mě vyplývá?

Např. Zachovat lhostejnost, klid, nebo jednat jinak?

Jedna z možností se zřejmě stane skutečností.
Pojedu dalším spojem, nebo se omluvím a zůstanu doma.

Když jedu dalším spojem, zjistím cestou, že u dřívějšího spoje, který jsem vynechala, došlo k železničnímu neštěstí.

K neštěstí došlo z nahodilosti – v důsledku působení něčeho jiného, řidič nákladního automobilu nerespektoval železniční přejezd.

Takže z nahodilsti se stala nutnost – došlo ke srážce.

Takže to, že budík nezazvonil, neproměnil možnost ve skutečnost, mně možná zachránila život., nutně jsem se vyhnula strážce. Takže moje možnost mě konfrontovala se skutečností.

Jasný, já nikomu názor nevnucuji… Ještě musím dodat, že nahodilost neexistuje. Cokoli se stane je souhrou příčin. To, že příčiny neznáme, to je ta nahodilost. Ale to, že příčiny neznáme neznamená, že neexistují. S tím budíkem to bude asi podobné.

Náhoda neexistuje, ale nahodilost ano. Jde o filosofické kategorie – nahodilost – nutnost, stejně jako možnost – skutečnost a další.

Jeden obecný zdroj. Já čerpám z učebnic filosofie. Pojmy si pamatuji, ale něco potřebuji oprášit.

http://www.co­jeco.cz/index­.php?detail=1&s_lan­g=2&id_desc=66216