Řeknete-li, že se někdo má jako ryba ve vodě, má se jako štika, či její oběť? Není nejhlubší smysl v protikladech?

Máme na mysli rybu, která je ve vodě, ne v útrobách štiky. Ryby by zase mohly říkat: „Má se jako člověk na vzduchu.“ Představujeme si, že ryba se ve vodě musí mít vždycky dobře, ale těch nutných podmínek k tomu, aby se ryba měla dobře, je určitě víc, určitě nestačí jenom jakákoli voda.

Beru to tak, že se má spíše jako štika. Je ve svém prostředí, v prostoru, kde mu vše vyhovuje. S protikladem je to zajímavá myšlenka, ale myslím, že tyto věci jsou spíše prvoplánové a neni v nich třeba hledat kličky. Jako protiklad mně třeba napadla leklá ryba. Taková ryba může být také ve vodě, ale v tomto případě je jí úplně jedno, zda je ve vodě, nebo na suchu.

Řekl bych, ryba ve vodě není jen ta dravá štika, ale i kapr, který si jen tak proplouvá někde líně u dna nebo také slizký úhoř, který ze všech nástrah a překážek vyklouzne. Jasně, nestát se obětí je základ. Ale to ještě neznamená, že musím sám útočit.

No, pokud je mi známo, tak se nehledí hlouběji (pozice, ve které se ryba nachází > predátor/oběť), prostě se má za to, že se je jí fajn. :)

Ostatně ohledně té hloubky… K hledání smyslu v protikladech (Teze, antiteze > syntéza, vzpomínáte? ;D) mám tak nějak z minula podvědomou nechuť. ;) :D :D