Pustili někdy vězně na svobodu, protože časem zjistili, že je nevinný, ale později přišli na to, že vlastně není?

Ano, proč by ne? Lidská spravedlnost není dokonalá a je bláhové si to o ní myslet, nebo o to, snad, usilovat. To je i nebezpečné!

Pokud je odsouzenému povolena obnova řízení, a v obnoveném řízení je odsouzený zproštěn obžaloby, a jestliže rozsudek o zproštění obžaloby nabude moci práva a vykonatelnosti, pak, i kdyby snad vyšly najevo nové skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že skutek, pro který byl obviněný původně odsouzen, a v obnoveném zřízení zproštěn obžaloby, obviněný spáchal, obviněného nelze znovu trestně stíhat, ani postavit před soud – podle zásad non bis in idem & veto reformationis in peius.

Takže, alespoň u nás, je to, podle práva, vyloučeno. Může tam existovat podezření, dokonce důvodné podezření, ale obnova procesu v neprospěch čince není možná, takže, u toho podezření zůstane. Protože dokud vinu pravomocně nevyslovil věcně a místně příslušný soud, na podezřelého se hledí, jako by byl nevinen, podle zásady in dubio pro libertate.

To víš, že jo.
Jeden bydlí na stejném brněnském sídlišti a jmenuje se Kajínek.
Dle legendy, když se narodil, tak přiběhla ze sálu vyděšená sestra a křičela: „On má nátělník.“

Dialo sa to, deje sa to a po súčasnom „ukrajinsko-svetovom Armagedone“ sa to znova objaví.
Naplnia sa slová Jána Sladkého rečeného Kozinu: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne tě zvu před Boží soud!“

Upravil/a: led