Proč se neujala latina jako světový jazyk?

Je to sice jazyk vědy/vzdělání (spisovná latina), ale hlavně církve (katolické…).
To Pohanům, Slovanům, Japoncům, Arabům, Číňanům a dalším těžko „vnutit“.
„Latina je dosud užívána v římskokatolické církvi a je jedním z úředních jazyků Vatikánu.“
„Vznik latiny lze lokalizovat do Latia v okolí Říma přibližně v době před 7. stoletím př. n. l.“
„Postupem času se hovorová (tzv. vulgární) latina na těchto územích vyvinula v dnešní románské jazyky, tj. francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, rumunštinu, rétorománštinu a další. Latina však silně ovlivnila (prostřednictvím francouzštiny) například také angličtinu.“
Spisovně asi lidé mluvit nechtějí 😉
Ani jiné umělé jazyky se neujaly.
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Latina

Zanikla římská říše, zanikla i latina. Mnoho zdědila katolická církev, která měla velký vliv, hlavně v Evropě. Později různě po světě. Mj. i užívání latiny.
Latinsky se mluvilo převážně jen v Itálii (z celé Římské říše). Některé ostatní podrobené regiony byly latinizovány (převážně Západořímská říše), ale to nebyla čistá latina, jen ovlivnila místní jazyky (především kvůli tomu, že ti nahoře mluvili latinsky – správci a podobní z Říma nebo latinizovaní domorodí vůdci – a ti dole se museli přizpůsobit. Hovorovou latinu dost šířili i vojáci). Francouzština, španělština, nakonec i portugalština a rumunština, nepřímou cestou i angličtina.
Z latiny se (téměř) přímo v itálii vyvinula italština, latina už neměla žádné domovské ani jiné místo, kde by se jí mluvilo. Její stopy lze nalézt snad na všech kontinentech a ve spoustě jazycích (indoevropských). Ale jako samostatný jazyk zanikl, vznikly z něj jiné jazyky (samotná latina byla neustále ve vývoji a podléhání změn, latina v 6. stol. př. n. l. byla dost jiná, než třeba ve 3. stol. př., ta byla dost jiná než ta v 1. stol. ta zase jiná než třeba v 3. stol n. l. a „latina“ třeba v 8. století n. l . už byla vlastně úplně něco jiného, vlastně už italština… Krom „vlastního“ vývoje si ten jazyk prošel značným pořečtěním a později ho dost ovlivnily některé „barbarské“ jazyky).
Po rozpadu římské říše nastal všeobecný úpadek, včetně vzdělanosti. Samotný jazyk prošel jistým úpadkem a skutečnou/spisovnou latinou se brzy přestalo mluvit… ještě před vznikem italštiny (o několik století později) byla latina již „pokřivená“. Tzn. i v Itálii se rozšířila hovorová latina a začala se odlišovat od „původní“ latiny… až se nakonec proměnila v italštinu.

Latina ani nějak neměla šanci stát se světovým jazykem (ani evropským). Možná by to záviselo na „trvanlivosti“ řísmké říše a jejímo (hypotetickému) následnému vývoji. Kdyby se Řím nerozpadl jen pořád jen „kdyby“.
Proč se ale rozšířila a udržela třeba angličtina oproti latině? Protože Britské impérium byla novodobá říše a hlavně koloniální. Byly lepší podmínky pro šíření jazyka, množství přistěhovalců a nových osad, školy – oficiální/formální výuka jazyka a opět nátlak z hora, ze státu. Plus zase ti vojáci atd. Totéž platí pro všechny koloniální říše jako španělská, francouzská, portugalská, proto se dodnes na spoustě těch míst (oficiálně) mluví těmi jazyky a dokonce i převládají.
Novodobá říše myšelno tak, že už byla vyšší vzdělnost, v něčem víc organizovaná společnost. Byl zde větší nátlak na učení se toho jazyka – kde se někteří povinně učili – jako i jeho používání ve správné (spisovné) formě. Roli hrála i etiketa a určitý přístup, jako i kapitalismus/mo­derní ekonomika. Oproti třeba starověku, kde se ten jazyk na cizím území nikdo z obyvatelstva přímo neučil, jen pochytovali výrazy a přijali je za své. Není vyloženě pravda, že se latina neujala. Ujala se v Itálii, Gálii, Hispánii (plus částečně v Dácii a jinde) – jen to byla zdeformovaná latina. Za jedno hovorová, za druhé smíšená s domorodými jazyky… a za třetí si taky prošla svým vlastním vývojem (mj. ovlivněním jinými jazyky), což ty vzniklé jazyky taky pozměnilo, každý zvlášť.
Jednoduše ale proto, že zanikla Římská říše a že se z latiny vyvinuly jiné jazyky (příbuzné, ale dost jiné a samosatné). Za konec latiny můžeš brát vyloženě konec říše, protože hned po rozpadu se vlastně přestala používat (ta její „čistá“ verze, tj. skutečná latina v pravé podobě). Velmi zjednodušeně se na různých územích z latiny staly nářečí (ovlivněné jinými jazyky a jinak zdeformované) a z těch se staly samostatné jazyky. To platilo i pro samotnou Itálii (domov a centrum latiny).
Mrtvý jazyk se dá ale obnovit, dají se ostatně oživit i stará náboženství jako i celé kultury a starobylá (zaniklá) města.

Upravil/a: Disraeli

Jakkoliv Disraeli i Filip84 napsali mnoho dobře, tak ZÁSADNÍMU důvodu (podle mne) se vyhnuli. Jde o to, že latina byla skutečně ve středověku lingua franca, ovšem jedině díky tomu, že církevní organizace se rozprostírala napříč celou Evropou a byla prakticky její monopolní nositelkou. To, čemu dnes říkáme „inteligence“ tehdy reálně mimo církev neexistovalo a např. „supervzdělanost“ (na svoji dobu) takového Karla Velikého končila tím, že se uměl podepsat.

S tím, jak nabývaly na významu národní jazyky a rostl počet vzdělanců (tzv. „laiků“) mimo církev, klesala míra potřeby latiny. S příchodem knihtisku, kdy se knihy nezřídka v národních jazycích již tiskly a přestože stále byla kniha „luxusním zbožím“, byť dosti zlevnila, vznikla potřeba umět jazyk „těch ostatních“ (abys mohl jejich knihy číst – kupříkladu). O rostoucí síle mezinárodních kontaktů/obchodu nemluvě. Což z praktického hlediska mělo význam už jen proto, že dochází k menší míře nedorozumění, pokud jeden z komunikujících jazyku dobře rozumí (je jeho vlastní), než když se OBA lopotí v jazyku, kterému ani jeden dobře nerozumí. Zkrátka pro majitele manufaktury tehdy extrémně rozvinutého Nizozemí bylo praktičtější hovořit s anglickými obchodníky a sedláky (dodavateli vlny) jejich jazykem, než čekat, že se naučí latinsky a přirozeně se jí sám naučit také.

Latina se tedy používala ve vzdělaných okruzích stále častěji jen v nezbytných případech (např. vědecké názvosloví) a v období francouzského absolutismu se stala jazykem vyšších tříd francoužština – a to od Anglie přes Německo/Rakousko až k Rusku (kdejaký šlechtic či lepší obchodník bez ohledu na národnost se všude domluvil francouzsky, pročež se jí také učil). Teprve v suvislosti s rostoucí britskou koloniální dominancí (a také díky „jednoduchosti“, včetně růstu významu anglických mluvčích v USA) angličtina převzala roli francoužštiny, jejíž role upadla.

Byť praktické důvody k užívání latiny stále existují, tak se podle mne již nikdy nevzpamatuje z ran, které ji uštědřily národní jazyky a jejich vzestup. A ani syntetické jazyky nemají podle mne šanci, prostě naučit se anglicky je PRAKTIČTĚJŠÍ, než umět esperanto (ačkoliv je prý ještě jednodušší, než angličtina). 🙂

Tak jednoduchá odpověď je, že lingua franca je ovlivněna aktuální politikou.

Když bylo Imperium Romanum, tak odpověď je jasná, proč to byla latina: protože Imperium Romanum sahalo od Skotska až někde za Jerusalem.

Po pádu západní Říše římské a období temna měla vzdělanost (gramotnost) ve svých rukou církev a jazykem západní církve byla latina. Takže, opět, je poněkud jasné, proč to byla opět latina.

Když církev ztratila svůj významný vliv, a dá se říci, že i monopol na vzdělání, to znamená někdy po Sněmu tridentském, prostě v období, kdy spousta států byla nově lutherská, kalvinistická, zwinglistická, plus anglikanismus, tak šlechta se vzdělávala, dávno byla vysoká šlechta gramotná, aniž by k tomu (nezbytně) potřebovala církev (duchovní), no a takovým základním komunikačním jazykem šlechty, pokud jeden třeba mluvil maďarsky, druhý německy a třetí česky, byla francouzština. K tomu si přidej vliv francouzské revoluce, a máš odpověď na otázku, proč francouzština byla základním světovým jazykem třeba v období tzv. první republiky.

No a po WWII byla němčina mrtvá, rozuměj v tom směru, že by se třeba Amík „namáhal“ s Francouzem mluvit německy – oba nechtěli. Východní blok měl komunikační jazyk ruštinu (dodnes velmi praktické třeba v DDR!), no a na západě vládl kdo, kdo vyhrál vojnu? Angláni, Amíci. Tak?

Nebylo, udělat z latiny „esperanto“ by nebylo praktické.

Za prvé, jakou latinu? Církevní? Nebo buranskou? Nebo jakou? Podívej se, latinu po staletí drží v rukou církev. Církevní výslovnost latiny je odlišná od výslovnosti, jak jí hovořili běžní Římané, uvedu příklad – Pater noster:

Psáno:

Pater noster qui es in caelis,
sanctificetur nomen tuum,
adveniat regnum tuum,
fiat voluntas tua sicut in caelo et in terra.
Panem nostrum quotidianum da nobis hodie,
et dimitte nobis debita nostra,
sicut et nos dimittimus debitoribus nostris.
Et ne nos inducas in tentationem,
sed libera nos a malo.
(Quia tuum est regnum, et potestas, et gloria in saecula. Amen.)

Když bych to měl přečíst já, bude to znít, zhruba, takto:

Pater noster kvi es in kajlis,
sanktifiketur nomen tvum,
adveniat regnu tvum,
fiat voluntas tua
sikut in kajlo et in terra.
Panem nostrum kvotidianum da nobis hodie,
et dimitte nobis debita nostra,
sikut et nos dimittimus debitoribus nostris.
Et ne nos indukas in tentationem,
sed libera nos a malo.
(Kvia tvum est regnum, et potestas, et gloria in sajkula. Amen.)

Teďka náš kněz, nebo náš ministrant, to bude číst v tzv. tradiční církevní výslovnosti, zhruba takto:

Pater noster qvi es in célis,
sanktificetur nomen tuum,
adveniat regnum tuum,
fiat voluntas tua,
sikut in célo et in tera.
Panem nostrum kvótidianum da nobis hodie,
et dimite nobis debita nostra,
sikut et nos dimitimus debitoribus nostris.
Et ne nos indukas in tentacionem,
sed libera nos a malo.
(Kvia tuum est regnum, et potestas, et gloria in sékula. Amen.)

Ale vlašský kněz, nebo minister, a nejen vlašský, ale všude tam, kde se ta italská výslovnost (= vlastně jako italštiny) ujala, přečte zhruba toto:

Pater noster, kvi es in čélis,
sanktifičétur nomen tuum,
advenitat regnum tuum,
fiat voluntas tua,
sikut in čelo et in tera.
Panem nostrum qvotidianum da nobis hodie,
et dimite nobis debita nostra,
sikut et nos dimitimus debitoribus nostris,
et ne nos indukas in tentasionem,
sed libera nos a málo.
(Kvia tuum est regnum, et potestas, et gloria in sékula. Ámen.)

Nebudou si vzájemně rozumět. Uvedu příklad: když jsem, svého času, učil, mimochodem dospělého chlapa, který je jazykové kopyto, pouhopouhou správnou církevní dikci Domine non sum dignus, tak on říkal, zhruba, toto:

Dómine, non sum dignus, ut in trés sub tektum meum, sed tanktum dik verbó et sanábitur anima mea.

Správná církevní výslovnost zní, zhruba, takto:

Domine, non sum dignus, ut intres sub tektum meum, sed tantum dik verbo et sanabitur anima mea.

To, co přečetl on, znamenalo doslova toto: „Pane, nejsem hoden, bys ve třech pod střechu mou, leč dotkni jen slovem a uzdravena bude jest duše má.“

Je-li to přečteno správně, znamená to ale toto: „Pane, nejsem hoden, bys vešel pod střechu mou, leč řekni jen slovo a uzdravena bude jest duše má.“

Vůbec, pokud je u nás sloužena tzv. Tridentská mše (gregoriánský rithus), většinou zaznívají od oltáře úplné nesmysly, protože Slované obecně, a Češi zvlášť, s výslovností latiny bojují. Ona je „kratka“, a v církevních příručkách jsou čárky tam, kde má být důraz, protože Češi dávají důraz v latině špatně. No, a když jeden idiot učí druhého, tak oni to potom čtou, klidně, jako dlouhé, tak to už je pak úplně 🤪!

Další věc: latina se, jako běžný, komunikační, jazyk nepoužívá už pomalu dva tisíce let. Nejen běžné vulgarismy a hovorové výrazy a frase, ale i technické termíny by se musely, postupně, nějak, uměle, překládat. Stejně by to byly, pravděpodobně, anglikanismy (pussy, cock, fuck, motherfucker, climax …).

To nevyrobíš! 🤷‍♀️😅

Upravil/a: Filip84

Možná jsem přehlédl, ale myslím tu pravý důvod nikdo nezmínil, přitom je tak jednoduchý a už se to tady na odpovědích řešilo.
Latina, esperanto, či jakákoliv jiná nově vytvořená mezinárodní řeč bez společného a trvalého celosvětového úsilí nemá šanci. Nejhlavnější důvod je ten, že je to jazyk nikoho, jazyk, který se jaksi musíš naučit NAVÍC, aniž by ti to pomohlo k domluvě v nějaké významné zemi. Vlastně by se i přes to dalo přenést, kdyby se latinu učily a v mezinárodním kontaktu ji používaly zejména anglofonní země. Jenže ty jsou od něčeho takového na míle daleko. Čili exponenciálně nabírá převahu světově nejvíce používaná řeč.

Upravil/a: EKSOT123

Kdo by to měl zavést? Většina lidí latinsky neumí a ani nerozumí. Pokud však cceš můžeš se ji naučit a mluvit s ní s lékaři, s kněžími a dalšími co ji znají.

Filip 84 neuvedl,kže z klasické psané latiny se vyvinula vulgární latina,,

Latina se stále použoívf v odoorném názvosloví. Byla kulturním jazykem v období římské antiky, později v humanismu. V doběš Římské říše se z latiny stal lidový jazyk) = mluvené nářečí latiny hlavně v západních provinciích. Asi v 9. století se z jednotlivých nářečí vyvinuly románské jazyky. Proto latina jako předchůdce románských jazykům, tedy i italtiny se přestala používat, zůstala jen v odborném názvosloví,. .

V raném středověku se latina stala opět k literárním dcuchovnoí literatury a liturgickým jazykem . Původní antická vzdělanost se rozšířila do klášterů,, většina lidu získala vzdělanost až se vznikem světských škol a universit,

V době humanismu se latina opět rozšířila jako vyspělý jazyk do jiných evropských zemí. jenže literatura, která vznikala v národních jazycích měla doklzat, že díla v národnoch jazycích, tedy i v češtině jsou schopná se latině vyrovnat. Latina byla nahrazenasital­štinou,. Postupně vliv latiny klesá. U nás viz národní obrozeníía +1. pol. 19. st. Český jazyk je kultivovaný a má svůj vlatnoí vývoj – slovní z záskoba , jaszykovšěda , a vyspělá prozascká i básnilká díla ,

Vl. vědomosti z učiva českého jazyka

Poslednoíodstavec – vio zdroj
https://www.ccsh­.cz/view.php?id=1031

Křešťanské bohoslužby v západní církvi se konaly v řečtině, ale když byla bible přeložená do latiny. začaly bohoslužby latinsky. Šlo o překlad řečtiny do lldové latiny, . V současnosti jsou v římskokatolické církvi vedeny bohoslužby česky. Ale opět papež uvažuje o zavedení obřadů v latině,.

V církvi i československé husitské se konajoí bohoslužby česky. Zavedl Jan Hus,.