Řekla bych, že největší okázalost ve vztahu k Bohu se objevila v době baroka. Typické přiblížení k Bohu se projevovalo skrze skutečný svět – Bůh a zrození, smrt, krása, ošklivost; boží nekonečnost x pomíjivost života.

Baroko – období válek, smrt, utrpení, nejistoty, proto víra, duchovno – obrat do vlastního nitra, Bůh x ďábel, dobro x zlo , hyůzy válek x nadpozemský ráj atd.

Takže stavbou chrámů, jejich mohutností, velkolepostí , vnitřní výzdobou,j, scohami, obrazy, duchovními písněmi, alegoriemi atd. oslavovali křesťané Boha, vzdávali mu hold a projevovali úctu

Později se okázalost projevila i v různých díkůvzdáních, poutích, procesích, svěceních, obětech atd.

Různé viditelné projevy totiž prohlubují duchovní život, ale mají jen smyl tehdy, pokud jsou výrazem vnitřního smýšlení. tehdy, jestliže nejsou samoúčelné.
„Nic uvnitř člověka se neděje bez toho,
aby se to projevilo na povrchu;
není vnitřního křesťanského prožitku
bez vnějšího projevu.“

http://www.pas­torace.cz/Tema­ticke-texty/Katolicke-specifika-a-zvlastnosti-KGI.html

Doplňuji:
Ad arygnoc – nejde o moje slova, jak je možné zjistit z citace i odkazu. Takže nesouhlas se vztahuje ke slovům autora článku.
–
Uvedla jsem, jak se okázalostí projevoval vztah k Bohu v době baroka. Jenže církev to vidí jinak než prostý křesťan, proto upřesňuji.

Ze zkušeností vím, že jakákoliv pravidla se dají vysvětlovat různě, záleží na interpretaci, schopnosti tolerance atd. Takto vznikají nedorozumění.

Stejně u okázalosti -určitě se liší pohled obyčejného věřícího a pohled katolické církve.

Bůh jedná skromně a potichu, Jeho styl nespočívá v okázalosti – řekl papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty." Ale připomíná, že „pokušení Ježíše na poušti spočívalo v okázalé podívané“.

1.Je zřejmé, že církev před skromností upřednostňuje okázalost, i když tím oslabuje křesťanství, možná mu koná i medvědí službu. Vždyť prostému věřícímu stačí víra, kterou má někde uvnitř, Bůh je přece všude, nemusí ho vzývat jen v kostele atd. .
–
2. Ciktuji z jiného zdroje, že okázalost je věcí církve.

"Okázalost je oslavou Boha, nikoliv vychloubaním se bohatstvím.

Dnešní obřady české katolické církve jsou výsledkem dvou tisíc let vývoje této církve, není to nic nového, není na tom vůbec nic objevného, takhle to jde v katolické církvi už po dlouhá staletí. Okázalostí se vyjadřuje úcta, mše svatá je oběť sloužená na památku poslední večeře Krista, přímo Ježíš určil, že jí jeho následovníci mají slavit a co při tom mají dělat -" A samozřejmě vnější projevy uctívání se vyvinuly na základě dobových zvyklostí a potřeb v každé oblasti trochu jinak."
http://www.blis­ty.cz/art/67824­.html

Talže z toho plyne, že Boha oslavuje svou okázalostí římsko-katolická církev.

více diskuse

Upravil/a: annas

Osobně se domnívám, že právě honosné chrámy a mobiliář mají sloužit k ohromení věřících – k oslavě Boha neslouží určitě.
A druhotnou funkcí je demonstrace bohatství (moci) dané církve…
😉

Nemusíš se snažit. Je to každého osobní volba.

Proč jsou litugické nádoby (kalich, monstrance, paténa atd.) obvykle vyrobeny ze zlata uvádí i velmi stručné heslo na wiki:
„Aby křesťané věřící v reálnou přítomnou Ježíše Krista v eucharistii tuto přítomnost i úctu k němu zdůraznili, jsou tyto nádoby v naprosté většině případů vyrobeny z nejvzácnějších kovů (zlato,stříbro), případně z kovů méně vzácných, ale pozlacených.“

Jak píše annas, co je vhodné a přiměřené projevení úcty se liší v čase a místě.
Např. pro výše zmíněné liturgické nádoby v USA v současné době platí:
„In the Dioceses of the United States of America, sacred vessels may also be made from other solid materials which in the common estimation in each region are considered precious or noble, for example, ebony or other harder woods, provided that such materials are suitable for sacred use. In this case, preference is always to be given to materials that do not easily break or deteriorate. This applies to all vessels that are intended to hold the hosts, such as the paten, the ciborium, the pyx, the monstrance, and others of this kind.“
Neboli v Římě aspoň nepozlacený kapich asi neobjevíte, ale v USA stačí na paténu jakýcholiv slušný nerozbitný materiál …

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Li­turgick%C3%A1_n%C3­%A1doba

Talko,já teda boha neoslovuji,vy ano?
Doplňuji:
Pokud mi poradíte kde ho oslovit,rád pozvání přijmu,

Upravil/a: anonym

Tak já ne, ale vem si to třeba u dárků. Myslíš si, že ten nejdražší dárek je nejlepší?
Ne není. Někdy stačí jen podání ruky a milá pozornost a potěší to mnohem víc než nákladný dárek připravovaný dlouho dopředu.
Takže protože si lidi myslej, že pokud mu dají vše, udělají vše velkolepé, bude to pro ně lepší. Spíš se chtějí z něčeho vykoupit.

Talko, nepodsouvejte nám, co neděláme.
Nesnažíme se Boha oslavovat,

Pokud někdo něco takového dělá,
jsou to zástupci církví, nikoliv věřící …

Kostely a podobné stavení neřeším a v boha přesto můžu věřit,ale chápu,že pro mnohé věřící jsou boží domy oázami v pekle.
Doplňuji:
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Pe­klo

Upravil/a: anonym

tak to je omyl – nesnažíme.

to sa snažia kňazi, cirkev.

keď pôjdete na prijímanie, uvedomte si jedno príslovie:

„vodu káže, víno pije.“ (doslova, kňaz sa ochlastáva a vás nechá sa drhnúť suchým keksom)

;-Q
Doplňuji:
annas:

"Různé viditelné projevy totiž prohlubují duchovní život, ale mají jen smyl tehdy, pokud jsou výrazem vnitřního smýšlení. tehdy, jestliže nejsou samoúčelné.
"Nic uvnitř člověka se neděje bez toho,
aby se to projevilo na povrchu;
není vnitřního křesťanského prožitku
bez vnějšího projevu.""

dovolím si nesúhlasiť.
môj tryskáč nie je žiadna okázalosť, proste na to mám. (neberte to doslova)

a taký istý postoj patí aj v cirkvi – je teoreticky jedno, či farár slope z hlineného pohára alebo zlatého kalicha – pre veriace to má mať rovnaký účinok.

práve naopak – pokora by mala byť VZOROM pre veriacich, a kto má byť vzorom, ak nie môj učiteľ?

vonkajšie prejavy NIE materiálneho rázu, ale SPÔSOBU života majú byť kresťanský pôžitok, jedná sa o duchovné blaho (tj viera v boha), ktoré nemožno dosiahnuť zlatom, oslava boha (viery) má byť duchovného rázu, nie hromadením kameňa na katedrály, činmi, nie bakchanáliami a karnevalmi, …

podľa vašich slov je to ale ako som mnou – som blažený, lebo na to mám (zlato, nie duchovné/duševné hodnoty).

jedna krásna veriaca babička, ktorá v živote nebola v kostole, ale bola svätica, mi povedala:

• nepotrebujem kostol, nosím si chrám v sebe.

a to isté platí i prenesene:

• nepotrebujem cirkev, mám boha/vieru v sebe, nepotrebujem odpustenie, som čistý, …

;-Q

Upravil/a: arygnoc