Proč se říká, že vesmír je nekonečný, když ho lidé celý neprozkoumali?

Tohle je hodně diskutabilní otázka a opravdovu odpověď na ni nikdo nezná, jelikož opravdu na konec vesmíru nedokoukl, na druhou stranu může vlastně dokouknout?
A už nyní můžem diskutovat dokoukne na konec, protože konec má a jak je to daleko? Nebo nedokoukne, ale proč? Je to tak daleko nebo je opravdu nekonečný?

Lidé by se měli především smířet s tím, že to prostě nevědí a nevymýšlet pořád hypotézy. Osobně mi připadá pravděpodobné, že je to nějak jak píšete s těmi částicemi. Když rozebereme hmotu, vlastně se v ní dějou podobné cykly, jako ve vesmíru. Myslím si tedy, že by se to dalo nazvat chemicko – fyzikální reakcí, která je však pro lidská měřítka neskutečně obrovská, ale sama o sobě – prostě normální..:)

Nekonečno skutečně existuje. Můžeš si to sám vyzkoušet. Představ si vodorovnou úsečku dlouhou 1 metr a rozděl ji na dvě poloviny. Pravou polovinu opět rozděl na polovinu a její pravou část opět na polovinu atd., atd. tak dlouho, až bys to jako udělal nekonečněkrát. Kde by se zastavila tvoje tužka, kde bys udělal poslední tečku? Přestože budeš přímku v mysli nekonečněkrát dělit, nepřekročíš pravou hranici úsečky. Je to stejné, jako kdybys sčítal 1/2 + 1/4 + 1/8 + 1/16 + atd. až do nekonečna. Ve jmenovateli je vždy dvojnásobek předchozího čísla. Kolik bude součet? Součet bude 1. Ty máš ale asi na mysli nekonečno, jak ho chápali staří Římané. Ti si představovali nekonečno tak, že bojovník hodil oštěpem do dálky, došel k němu a opět jej hodil do dálky atd. až do nekonečna. Ukázal jsem ti tři způsoby, jak můžeme chápat nekonečno. Těch způsobů je ale ještě víc. Můžeme si teda nekonečno přestavit, dokonce s ním můžeme počítat a uvažovat (např. dvě rovnoběžné přímky se protínají v nekonečnu), ale nikdo zatím nedokázal a nikdy nedokáže nic nekonečněkrát udělat, ani nikdo ještě nebyl a nikdy nebude v nekonečnu. Někteří lidé věří, že tuto schopnost má jen Bůh. Přesto víme, že nekonečno existuje a že vesmír je nekonečný.

souhlasím s panem Josefem.Připojuji vlastní úvahu:Kdybych si chtěl představit prostor jako „konečný“,nemůžu uspět.Jak bych si ho mohl představit?:za­tlučený prknama?,zazděný zdí?,nebo jinou překážkou? To je jedině k smíchu.Ten prostor za prknama nebo za zdí bude pokračovat budˇvyplněný hmotou či energií nebo prázdný ale bude pokračovat. Po velkém třesku se do nekonečného prostoru všemi směry začala rozpínat hmota a energie podobně jako granát po výbuchu.Její hustota klesala a měnila se její struktura.Vznikaly atomy,prvky,mo­lekuly a další formy hmoty a zabíraly stále větší prostor.To vše bylo provázeno rozpínáním různých záření jako je světlo.Toto záření však bylo od počátku rychlejší adostalo se v prostoru dál, než hmota.Proto si vesmír představuji jako určitou část prostoru vyplněnou hmotou a energií,jež bude mít pravděpodobně tvar stále se rozpínající a řídnoucí koule.Vědecké kruhy řeší otázku dvou modelů vesmíru.A sice nekonečně se rozpí najícího a takzvaného pulzačního.V prvním případě by se již zmíněná hmota a energie rozpínala do nekonečna a galaxie by se od sebe stále vzdalovaly což se zatím děje a pozoruje,v druhém případě by se rozpínání zastavilo a začalo by postupné smrštˇování směřující k novému velkému třesku.

Prominte,nejsem zadny odbornik a nic z astronomie jsem nikdy nestudoval.
Podle me mi vesmir pripada,neco jako nase Zeme – kdyz vyjdu z jednoho mista a pujdu stejnym smerem,tak bych mel prijit opet na vychozi pozici. To same asi ve vesmiru,predpo­kladam,ze „velky tresk“,neco jako vybuch se siri stejnou rychlosti vsemi smery,tedy neco jako velka koule.
Ale ted mi reknete,kde je to epicentrum,ten stred vesmiru. Pochybuji,ze jsme to zrovna my,coz by bylo sice fantasticke,protoze pri konci – velkem „krachu“ by to skoncilo u nas.
A jak se rika – a ted babo rad.

třeba proto že si umíme snáz představit to že je nekonečný, než to že někde končí a za ním je … co vlastně ?