Proč se říká např.: „policie není k ničemu“, když logicky zní lépe: „policie je k ničemu“?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Na podobnou otázku jsem odpovídala. Kopírujií svou odpověď.

Užívání záporu v češtině má určitá pravidla. Zápor se používá podle toho, zda chceme negovat celý obsah věty, nebo její část, případně jen slovo. Podle toho rozlišujeme:

1. zápor větný – popírá obsah věty, může popírat všechny možné případy: Nikdo nepřišel,
nebo popírat jen část případů: Někdo nepřišel.
Tvoří se pomocí

• záporky ne před určitým slovesem: Dopis jsem nedostal.
• záporným zájmenem + záporným slovesem určitým: Nikdo ho nikdy neviděl.
• záporkou ani + záporným slovesem určitým: Neozval se ani hlásek.

2. členský – popírá platnost jednoho větného členu: Ne mně, ale jemu to říkej.

3. slovní – popírá význam samotného slova. Tvoří se pomocí záporky ne a vytváří se od podstatných a přídavných jmen, příslovcí a číslovek, výjimečně zájmen: nechuť, nechutný, nechutně, nejeden, nemnoho, nejá.
Podle České mluvnice.

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/dvojity-zapor-v-cestine

Odpoveď byla označena jako užitečná

V češtině jde ve větě použít dva zápory, ale je to fakt divné. Např. v němčině můžeš použít jen jeden zápor.

třeba proto, že tyto dvě věty mají opačný význam a tudíž nemůže jedna nahradit druhou
Doplňuji:
Když jsou ve větě dva zápory, tak jeden zneguje ten druhý zápor a tím věta získává kladný význam.

Upravil/a: Lucijej

Nejde o to, jak to zní, ale jaký to dává smysl.
Jeden zápor ruší druhý.
Ale je to tady vžité, tak asi proto.