Proč se řada tvůrčích problémů podaří vyřešit až tehdy,když se pozornost zaměří zcela jiným směrem nebo aktivitě?

Kdysi jsem sbírala citáty. Nedávno jsem listovala v sešitě a objevila slova R. Kiplinga – Co, proč, kdo, jak, kdy a kam?. Sice slova původně určené pro žurnalistiku, ale dají se se využít i zde.

Řešení se netýká jen tvůrčích problémů, ale i obecných. Vidím to nějak takto.

Co? Nějaký problém.

Kdo? Ten, kdo si uvědomí, že ani případné selhání při nevyřešení problému není jeho neúspěchem. Vždyť postupně realizoval své plány, byť s překážkami.

Proč? Ten, kdo brzy nevyřešil své lproblémy, se příliš na ně soustředil, takže ty stávající posílil.. Proto je nutné zaměřit se na situaci, která nastane, až bude problém vyřešený.

Jak? Nebát se začít a tvrdě pracovat. Nebát se riskovat.

Kdy? Když má dotyčný dost zkušeností a možností, nápadů pro řešení. Přestat snít, přenést se do skutečnosti a tím změnit svůj pohled a přihlížet k současné situaci. Nenastavovat si laťku příliš vysoko.

Náhoda neexistuje, všechno má nějaký řad, zákon příčiny a následku. Možná dotyčný změnil myšlení, zapojil vůli, měl štěstí. atd, takže problém vyřešil zcela jinak, než původně zamýšlel.

Pokud ne, tak jeho úspěch spočívá i v neúspěchu. Ukázal dalším cestu, kudy je možné je pokračovat, nebo změnit směr …

Chybí nadhled, je potřeba se posunout jinam/dál, aby řešení bylo lépe viditelné.

Souhlasím s Lotou:
pokud se něco nedaří, je potřeba získat určitý odstup,
potom se člověk dokáže na problém podívat z jiného úhlu,
často se pak řešení „nabídne samo“.

A odstup nejsnáze získáme odvedením pozornosti jinam …