Proč se (obecně) mají obyvatelé v demokracii lépe?

Tak Dvorní šašek vesměs NE/MÁ pravdu. V něčem jo (netěží všichni – to je samo sebou, otevřená kritika, svoboda, neefektivita a chaos kvůli kompromisům. konsensům, pluralitě,.. a že se liberální demokracie v jistém smyslu chýlí ke konci). Ale v tom hlavním se plete, že je to nejlepší systém, jaký je možný/jaký jsme kdy v historii měli, vynalezli a že je to vyloženě něco dobrého (to je nehorázný kec! Stačí jen TROCHU říst filosofy, trochu té politologie, podívat se do historie/antro­pologie, ekonomie, práva…). Navíc v různýh demokraciích není nemožné, aby netěžili všichni, aby se to vlkeklo hemíždím tempem a podobně.
Jen vezmi v potaz, že mnohé (extrémně chudé) státy Jižní Ameriky, Afriky a Asie JSOU demokracie, mají demokratický systém a podobně.
Ale opět: otevřená kritika, svoboda a podobně,.. PROČ by to proboha (!!) mělo být součástí jen demokracie??? To není žádná jediná forma vlády (ani systém), který by to podmiňoval a ve kterém jediném by to bylo možné. Bože náboženské, právní a ekonomická svoboda, rovnost před zákonem, svoboda pohybu, v otázce majetku, vyjadřování atd atd., TO
Není to ani tak demokratismem (přestože JSOU lepší politické systémy), tak je to celým politickým systémem a jeho subsystémy (vedení a organizace společnosti do detailu), ale zároveň taky i ekonomických systémem (+vedením/správou hospodářství) a právním systémem. JE totiž několik systému – a i ty se liší na základě subsystému. Tedy není systé jako systém (organizace může být každá jiná = a to i v demokraciích).

..svoboda pohybu, v otázce majetku, vyjadřování názorů, atd atd., *To NENÍ něco, co by bylo možné jen v demokracicíh. Bože, lidi by se fakt měli zbavit tohoto dogmatu! Demokracie nerovná se žádný jedinečný patent na svobod (a rovnost atd)! !!!

Je toho víc, na bych rád reagoval, ale musím jít do města. Takže teď jen jediné:
„No a další ukazovatel na podporu mého názoru – emigrace – 99% lidí utíkalo na západ, do demokratických zemí“
Tím jsem myslel, že z utíkajících bylo 99% lidí co utíkali na západ, ale asi 1 % obráceně. Je to podivné, ale byli i tací.

paul1: Aha, tak to jsme si špatně rozuměli! 🙂

Nějako jsem rozvířil zdejší poklidné vody. Nemyslel jsem to zle. Jen jsem se zamýšlel, čím to je, že v demokraciích žijí lidé lépe a někde mají i násobně vyšší životní úroveň. Proto v otázce i doprovodném textu mám více otazníků.
Já jsem jen na vlastní kůži zažil šikanu v práci proto, že jsem „vyčníval z řady“. Podával, i realizoval jsem množství zlepšováků, racionalizačních úloh i patentů a průmyslových vzorů.
Vím, že „na západě“, jak mi příbuzní (kteří tam žijí) řekli, bych byl náležitě oceňován, finančně i morálně. Teď je tady (doufám) situace podobná. V minulém režimu docházelo někdy i k pronásledování lidí, kteří se snažili něco zlepšit. To byl také jeden z důvodů rezignace, úpadku pokroku v technologiích, celkového znechucení lidí. Vím, o čem píši, chodil jsem na schůzky takových lidí, např. v rámci ČSVTS. Obecné názory – já se snažím, dělám vše pro podnik a mám o 50 Kčs vyšší plat jako flákač, který měl podobnou funkci, či zařazení a dělal kulové, ale měl „červenou knížku“.
No a další ukazovatel na podporu mého názoru – emigrace – 99% lidí utíkalo na západ, do demokratických zemí. A ještě k poklesu porodnosti – ten je všude v krajinách celé Evropy, někde i vyšší jako u nás. Je to hlavně tím, že spermie jsou den ode dne lenivější a ubývá i jejich množství v ejakuátě.

Pohodáá, mě né. Ovšem neřekl bych, že zdejší vody jsou zrovna podklidné. :D
Demokracie zkrátka ale není to jediné, co existuje, může existovat a ani to jedné dobré.

Disraeli: Za „nepoklidné vody“ ale může, obecně, spíš náš minimálně šestictihodný multitroll a multihacker, ne, než trošku, řekněme, živější a vášnivější diskurs, ne? 🙂 Já jinak klid nemusím, krom spánku, klidu budeme mít všichni dost v hrobě, na dlouho!

Bez urážky, Ty jsi extrémně naivní, a asi i nepřizpůsobivý a neprůbojný, člověk.

Vezměme to po částech:

„Za Husáka“ tu byl nějaký régime, ve kterém každý mohl, vcelku v pohodě, existovat, pokud chtěl, podle těchto mustrů:

1. Byla tu vláda jedné doktríny (ale ta je i dnes), a ta doktrína byla více všeobjímající, než dnes. Protože „proti větru chcát se nedá“, a pokud jsi něco uměl, tak jsi si mohl zjistit, co společnost potřebuje z toho, co umíš, a pak „když to máš, tak to ukaž“: tvrdě si jít za svým. Že v jednom podniku byl nějaký gumák se „správnou rudou knížkou“? A myslíš, že to je dneska jiné!? Wassheist, ještě horší! Tak se přizpůsobím na tak dlouho, abych měl dobré reference, seberu se a jdu zkusit štěstí jinde. Za rok, za dva, nebo za pět, bys to „štěstí“ našel. Pokud bys se opravdu věnoval něčemu, co společnost potřebovala, našel. Ani bys nemusel být členem strany (ale bylo by, samozřejmě, lepší, kdybys byl), ono jak šlo o něco nedostatkového, zejména o valuty, tak soudruzi brali každého. Navíc, nemusel jsi být nutně členem KSČ, mohl jsi být členem KDU-ČSL, nebo Československé strany socialistické.
2. Byla spousta professí, ve kterých byl absolutní nedostatek kvalifikovaných pracovníků: řidiči, ve stavebnictví, v zemědělství, atp. Ty professe byly, na tu dobu, královsky zaplaceny, o práci nebyla nouze, a na nějaké stranické knížce nezáleželo, ono když se to udělat musí, tak se to udělat musí, když je to o tom, že se mele pantem a dělá se, že se dělá, tak je to o něčem jiném. K tomu zaměstnání dávaly podniky náborový příspěvek, zaměstnanecký byt, prostě benefity, o kterých se většině zaměstnanců dělnických professí dneska ani nezdá!
3. Mohl jsi jít „mimo systém“. Ono bys nebyl mimo systém, ale byl bys v šedé zóně. Byla spousta nedostatkového zboží, které i soudruzi potřebovali, takže dokázali hodně přimhouřit oko. A nebyli to jenom veksláci. Byli to vedoucí v elektře, řezníci, stomatologové etc. etc.
4. Mohl jsi se na celý systém vyprdnout a dělat práci, u které bylo jedno, co si myslíš. Jistě, tomu by odpovídaly i peníze, ale pořád bys bez problémů vyžil. Nic proti, takových lidí nebylo až tolik, jak se dneska snaží propaganda, aby vypadalo, že jich bylo.

V každé společnosti někdo strádá, samozřejmě, otázka je kdo, a kolik jich je. Ale strádá. Jinak to udělat nejde. ČSSR bylo státem značně egalitářským, a ať si myslí kdo chce co chce, egalitářství není jakkoli spravedlivé a stojí na tom, že ti lepší se přizpůsobí těm horším, tak to prostě je.

To, co popisuješ, by se Ti nakrásně mohlo dít i na „západě“, i dnes. Ještě horší by to mohlo být, protože státně kapitalistická ČSSR měla umělou zaměstnanost a levné bydlení (státní byt cca Kčs 200.00, družstevní cca Kčs 400.00, i s inkasem), nic takového na „západě“ nebylo, takže, byl-li bys loser na západě, v příčině nižšího egalitářství by se Ti žilo hůř. A vlivy „za“ mezilidskými, pracovními, vztahy jsou v každé společnosti.

Přeci, pokud se ke mně nechovají někde tak, jak si představuju, tak se seberu a jdu jinam, ne?

Kdyby „99% lidí utíkalo na západ“, tak by ČSSR, asi, neměla přes 15,000,000 oby­vatel, ne? Proboha! V letech 1969 – 1989 odešlo z celé ČSSR nejvýše 150,000 osob, za 20 let, to je cca 7,500 lidí ročně. Kdyby nebyli soudruzi cockoti a normálně ty lidi pouštěli, neměla by dnešní propaganda o čem psát. Navíc, od roku 1977 se daly urovnat vztahy emigranta s ČSSR: pokud byl 5 let emigrantem a nevystupoval nijak proti ĆSSR, mohl si normálně zrušit státní občanství a ČSSR na něj nahlížela, jako na cizince. Ze všech těch migrantů (a podle tvrzení OSN jich – prý – bylo až 250,000, v letech 1969 – 1989, ovšem to není statistika, že, to jsou kydy) se vrátilo, po tzv. revoluci, cca 35,000 osob, což je opravdu málo a spíše to ukazuje na ekonomické, než na politické, důvody k emigraci. V pořádku, nic proti, říkám, že to byli dementi, člověk má mít právo žít, kde chce, pokud ho tam tedy chtějí, ale rozhodně to není o nějaké politické persekuci, o té se můžeme bavit v marginálním množství.

Já viděl nejeden kádrový spis. Moje bába byla členkou KSČ od roku 1948 (18 let), a po celou dobu jejího členství (než jí ze strany vyloučili v roce 1970) chodila pravidelně do kostela, tak ona je „orthodoxní“ katholík. Žádný problém v tom nebyl, v kádrovém spisu o tom není ani tečka! Ukazovala mi kádrový spis ženská, co se v roce 1987 zabouchla do bavoráka a normálně si požádala o souhlas s vystěhováním do SRN. Soudruzi jí to zamítli, ale ona nebrečela, nestěžovala si a napsala dopis Husákovi, že je zabouchlá do bavoráka, že chce za ním, tak jestli by jí udělil „audienci“, vyslechl jí a pomohl jí v tom. Ani k audienci nedošlo a do měsíce měla povolení k vystěhování. A nejsou to kydy, já viděl papíry. No nic, bavorák jí zadělal na sviště, vzal si jí, normálně vychovali děti, a pak se to nějak pokazilo, tak se rozvedli, a ona se vrátila k nám, cca v roce 2006–7, nepamatuju už si to úplně přesně.

Jestli je někdo nepřizpůsobivý, neprůbojný, nebo vidí problém jinde, než v sobě, nechce věci aktivně řešit, nechce se přizpůsobit reálné situaci, tak bude nějak trpět vždycky, v každé době, a v každém systému, pokud nebude mít opravdu štěstí na někoho, kdo se ho „ujme“. Tak bylo, tak je, a tak bude. Ale to není argument. 🙂

Nechce se mi pouštět do obsáhlejších debat, ale musím zareagovat na:
„Bez urážky, Ty jsi extrémně naivní, a asi i nepřizpůsobivý a neprůbojný, člověk.“
Když tykat, tak tykat. Nenaštveš mně, marná snaha. Ale k nařčení reagovat budu. Pokud „přizpůsobivost a průbojnost“ myslíš jako lezení soudruhům někam, tak to jsem opravdu v tomto smyslu nepřizpůsobivý. Byl jsem tak vychovaný. Jo a ještě k průbojnosti – to jsem vždy, pokud na to přišla řeč, reagoval: plevel je také průbojný.
Fakt je, že soudruzi chtěli, aby jsme byli průbojnější. Viděli, že vše jde do kytiček, tak nás různě povzbuzovali a také jsme museli si dávat „socialistické závazky“, diskutovat na schůzích, navazovat různé družby atd. Ale vše marno, nepomohlo to. Lidi prostě na to kašlali, říkalo se tomu pasivní rezistence.

Já Tě ale nechci naštvat! Opravdu ne.

Nemyslím tím lezení do zadnice, nikomu, nikdy a nikde.

Pokud se ke mně v práci A nechovají tak, jak si představuju, tak si hledám práci B. Za Husáka to fakt problém nebyl. Jdu dělat práci B. Pokud se ke mně nechovají v práci B tak, jak si představuju, jdu dělat práci C. A tak pořád dokola.

Pointa je v tom, že pokud jsi Ty měl, za minulého régime, špatnou zkušenost s tím, co popisuješ, tak jsi měl možnost, jako kdokoli za jakéhokoli régime, to řešit. A třeba i tou emigrací, nic proti. Pokud jsi to neřešil, nebo řešil tím, že jsi si s někým povídal, a ten Ti vykládal, že kdybys byl na „západě“, tak by …, tak to není řešení.

Představy lidí o „západě“ byly asi velice podobné představám severních Korejců o jižní Koreji. Nebo představám jižních Korejců o severní Koreji. Prostě a jednoduše, propaganda na obě strany.

Já nevím, co jsi za Husáka dělal, proto se k tomu nemohu vyjádřit poněkud přesněji. Ale uvedu jeden příklad:

U nás se soudruhům povedlo zkolektivisovat i služby, což nebylo rozhodně v každém státu socialistické soustavy (např. v Maďarsku). Přirozeně, že služby v řízeném hospodářství vypadaly příšerně, protože ve službách funguje kapitalismus na jedničku. To došlo i soudruhům, ale pozdě, a pro nás to není podstatné.

Reálný stav byl takový, že v roce 1983 vedení RaJ Praha kalkulovalo s ročním obratem Kčs 100,000,000.00, a s kalkulovanou ztrátou Kčs 10,000,000.00 a průměrná mzda v gastronomii byl Kčs 1,000.00 (průměrná mzda v národním hospodářství v roce 1983 byla Kčs 2,822.00). Ta čísla už zní, sama o sobě, dosti příšerně, že.

Nikdo nikomu nebránil řešit to pasivní agresí: dojít do té zaplivané „trojky“, zalézt k té plotně, odvařit si gulyás, výpečky a dršťkovku podle „normovačky“, pak to zapíchnout a „čistá hlava“. A k těm officiálním několika stovkám si „přilepšit“ tím, že namísto normovaných 100g masa na porci použil 90g. Nebo 85g. Nikdo, a taky to tak většina lidí v hospitality service dělala.

Jenže to musí být v tom člověku něco „špatně“. „Člověk, to zní hrdě!“ Tak: kdo ti bránil, abys v té „zaplivané trojce“ vydržel tak dlouho, abys měl potřebnou praxi a vzali tě do „dvojky“. A časem nebyl problém stát se vedoucím závodu, až takový zájem o ty posice nebyl. A je úplně jedno, jestli to byla vesnická „trojka“, nebo nějaká lepší městská „dvojka“.

Za Husáka, za Hitlera, za císaře pána, nebo za Zemana, v každé době jsou lidé, kteří se rádi dobře najedí a není pro ně problém za to dobře zaplatit. To, co se může, a prima vista, jevit jako tragédie, je naopak požehnáním: prakticky nemáš konkurenci!

Jak to fungovalo? Musel jsi si sehnat „manchaft“, proto to říkám: musel jsi nějakou dobu „srát na píchu“*), musel jsi něco „zkousnout“, ale to platí v každé době, a v každém oboru. Pokud jsi to dokázal, vyznal jsi se v lidech, tak jsi si ty sociální kontakty získal.

Jakmile jsi seskládal „manchaft“, tak, za té „nesvobody“, nebylo problémem NIC! Jak se to dělalo? Až frapantně jednoduše:

Každý podnik měl kalkulovaný obrat (s kalkulovanou ztrátou). Normálně ten podnik byl s to utržit dvojnásobek, normálně, úplně v klidu. Státní „normovačka“ platila pouze a jen na ta jídla, která v ní byla nanormována, a přesně tak, jak byla nanormována: chtěl jsi vařit lepší svíčkovou? A kdo ti bránil nanormovat si vlastní svíčkovou? Nikdo! Vůbec žádný problém v tom nebyl. To byl první krok.

Druhý krok: pokud bys vykazoval čtyřnásobný obrat oproti předepsanému, 1. byl bys „divný“, 2. byl bys blbec – nic bys z toho neměl. Takže: z dodávek jsi navařil a rozprodal normovaný obrat, plus minus něco navíc, aby to nebylo podezřelé (ale oni soudruzi byli takové gumy, že jim dodržování normy v hospodě připadalo normální, prostě hosté žerou a chlastají podle rozpisu!), no a zbytek jsi navařil a prodal ze svých surovin. To samé pití.

Papírově to nebyl problém udělat, takže když přišla státní kontrola, všecko bylo ok. A na takové hospody ani ty kontroly moc nechodily. Taková hospoda byla jedna ve městě, maximálně a soudruzi, veksláci, zelináři a řezníci se chtěli taky dobře nažrat a napít. Takže, namísto abys měl, jako vedoucí, nějaké cca Kčs 2,000.00 čistého měsíčně, tak jsi mohl – klidně – vydělávat v čistém Kčs 10,000.00. I víc. A opravdu jsi nemusel lézt soudruhům do zadnice, ani jsi nemusel být členem žádné partaje. Opravdu nemusel.

Každá doba má nějakou diarchii mezi theorií a praxí, mezi platným, kodifikovaným, právem a reálným právem, tak to prostě bylo, je a bude. Můžeš poukazovat na to špatné, můžeš mít i nakrásně pravdu, ale budeš otloukánek (podle zásady: „Život není krásný!“). Nebo můžeš přijmout realitu, jaká je a přizpůsobit se jí (a ten život si krásným prostě udělat). Ono i v tom státním kapitalismu, který se tvářil socialismem, se dalo podnikat. Akorát ne officiálně.

Byla spousta věcí špatně, bez debat. Jako v každé době. Byly absolutní bisarnosti. Jako v každé době. Já jenom říkám, že dnes to rozhodně není lepší. Možná je to nastejno, možná je to horší. Ale lepší to není.

Pětkrát a vícekrát za týden tu, permanentně dokola, vysvětluju dvě podstatné věci: 1. neočekávejte od práva něco, co vám nezjedná a 2. neočekávejte od státu, že vyřeší vaše problémy. Ani jedno nefunguje.

Právo je kogentní a malicherné. Ty máš, třeba, problém se sousedem, a protože tomu nerozumíš v aristotelské jednotě, očekáváš, že se obrátíš na „právo“ a právo Ti zjedná klid a mír. Nezjedná! Zjedná Ti právo. To vůbec neznamená, že vyhraješ, i když jsi hmotně v právu: záleží na tom, co prokážeš. Chceš klid a mír? Buďto se odstěhuj, donuť souseda, aby se odstěhoval, nebo se se sousedem domluv. Nejde se domluvit? Nejde souseda donutit, aby se odstěhoval? Odstěhuj se. Jenom příklad.

Stát není kojná. Není zaopatřovací ústav, a už vůbec nemá páky, jak změnit výrazně k lepšímu interpersonální vztahy. Protože stát zasahuje do interpersonálních vztahů pouze právem. A to je kogentní a malicherné. Za to, jak se k Tobě ti lidé chovali, nemohl stát. Stát nemohl za ducha doby. Ona ČSSR třeba na sousedské vztahy (zásady socialistického soužití) dbala mnohem, mnohem lépe, než stát současný. Vymoci to, aby např. soused nedělal brajgl, bylo mnohem rychlejší, efektivnější a poměrově levnější, než dnes. Přesto spousta lidí líčí vztahy mezi lidmi, v té době, jako pokřivené. Ale to si ti lidé dělali sami.

Důkazem je to, že i když jsme byli jeden „východní blok“, tak atmosféra, nálada, a vůbec nastavení společnosti, byla v každém jednotlivém státu absolutně jiná. Východní Němci neměli problém s nudismem a nahotou obecně. To v takovém, katholickém, Polsku bylo nemyslitelné! Když přiletěl Karoł Wojtyła, jako papež, na návštěvu do Polska, tak ho byl osobně přivítat marszałek sejmu RPL:

https://www.y­outube.com/wat­ch?v=yPDVZp3XI­XA

Návštěva papeže v ČSSR, nebo v Sovětském Svazu, třeba, nebyla prostě politicky možná. A v RPL taková sláva – a nikdo s tím neměl problém.

Nejde o to, jestli Ty máš subjektivně pravdu. Věřím, že máš. Jde, jen a pouze, o to, že problém vidíš jinde, než v sobě, a v lidech. Je to stejný princip, jako s náboženstvím: je lehčí něco svést na dogma, boží vůli, Satana, či něco podobného, než říct: jak jsme si ustlali, tak jsme si lehli! A stlal jsi i Ty, jako každý jiný člověk žijící na území ČSSR. Nikdo nejsme ostrov sám pro sebe. 🙂

*) „Při zápase možná ucítíš slabý píchání: to si s tebou zahrává pícha! Ser na píchu, pícha jen bolí, nikdy nepomáhá. Spolkni to sviňstvo, protože až se za rok budeš válet v Caribbicu, tak si řekneš: Marcelus Wallas měl pravdu!“

RE: Za minulého režimu jsem dělal projektanta a ta práce mne bavila a nebyla možnost v bližším okolí se zaměstnat podobně. Vzdálenější místa byly možné, ale problém s bytem, dětmi, manželkou – není to tak jednoduché jim zkomplikovat život kvůli mé nespokojenosti, to by bylo moc sobecké. Tak jsem si říkal: vydržat – jako to bylo v jednom filmu.
No a ještě ke kvalitě života – tady jsme byli skoro všichni chudí, mimo pár lidí (zelináři, řezníci atd.), ale jezdili po stejně rozbitých silnicích jako ostatní lidé, žili ve špinavých, oprýskaných městech jako ostatní lidé, v podstatě stáli ve stejných frontách na banány, chleba, maso, oblečení (např.„šusťáky“) atd. jako ostatní lidé.
Když v tom člověk denně žije, ani si to neuvědomuje. Já jsem se dostal na západ ku sestře až v r. 1984, kdy mne po několika podaných žádostech konečně pustili. A žasnul jsem, v jakých podmínkách tam i ti nejobyčejnější lidé žijí, i v „zapadlých“ vesnicích (chodili jsme do hospody, kde se scházeli emigranti a mluvil jsem s nimi, také jsme hodně jezdili po okolí). Teď se k této úrovni (ne všude) konečně blížíme. Ale stále patříme mezi „rozvojové země“ A ještě dlouho by jsme tam patřili, pokud by tady zůstal minulý režim. A nepomohly by žádné „perestrojky“, ano „glasnost“.

Jo, já to chápu, nekritisuju, nesoudím, jak má člověk rodinu, tak to tak prostě je.

Ono je to možná tím, že já jsem z vesnice a jsem o cca polovičku mladší. Já sedmdesátá léta nepamatuju, pamatuju ten konec, řekněme léta 1986 – 1990, a to jsem byl malinký.

U nás to takhle nebylo. Na vesnici to bylo spíš naopak: každý měl barák, jako hrad. Jistě, ti lidé si to stavěli sami, svépomocí, ale měli. Nová zasedačka MV KSČ, dole pošta a obchody (no a místo zasedačky byla po „revoluci“ hospoda, pak tam byl Viet, a teď je tam knihovna). Malé město (Rožnov) vypadalo velice podobně. Samozřejmě, ve městě byly hrůzné baráky, ale to je i dnes, bylo to za Protektorátu, i za císaře pána.

Jako děcko mne báby a tata brali do obchodu Pramen (tento: https://img33­.rajce.idnes.cz/d3302/16­/16695/16695310_8dc496f3­c2264c5b5acdfd8fb233cb5­3/thumb/Ronov­podRadhotm-NmstRudarmdyvel­koprodejnapotra­vinRozina-1979.jpg) docela často, protože se tam chodilo pro Medvědí krev a pro dárkové koše (byla tam služba, zabalili ti koš). Tam bylo salámů, chlastu, pečiva, prostě všeho. Já třeba banány nejím, pochop, prodávám to, ale nejím to. To samé oblečení, chodili to se mnou kupovat, boty, hračky, HerrŠvec, co já porozbíjel drahých, lidově demokratických, hraček, sáňky, boby. Taky jsem byl marod, takže pamatuju i socialistické zdravotnictví, vezli mne Škodou 1202 a 1203, jako malého, do nemocnice a zpátky, co jsem potřeboval, to jsem dostal a rozhodně nemůžu říct, že bych jakkoli strádal. A to matka byla učitelka mateřské školky, fotr dělník, ani jeden nebyl členem strany, a rozhodně neměli nadprůměrné příjmy.

Jistě, pokud jsi nespokojený, lhostejno proč, tak subjektivně tu realitu vnímáš, jak jí popisuješ. Samozřejmě, tak to je. Ale to není objektivní pravda.

Ještě to doplním: Druhý odstavec – že jsme tady byli skoro všichni chudí, tím cituji pana Winstona Churchilla, který řekl něco jako: v kapitalismu jsou lidé bohatí i chudí, ale v socialismu jsou všichni chudí.
https://www.de­nik.cz/komenta­re/komentar-deniku-cesko-je-bohate-ale-cesi-jsou-chudi-20190809.html

V tom, že „v socialismu jsou všichni chudí“ měl, svým způsobem, pravdu, to v žádném případě nerozporuju. Ale v kapitalismu nejsou všichni bohatí.

ČSSR měla systém národní zdravotní služby Semaškova modelu. Systém národní služby mělo, a má dodnes, například Spojené Království. Tedy můžeme srovnávat srovnatelné se srovnatelným, protože systém národní zdravotní služby má svá positiva i negativa, jako každý systém, stejně tak, jako Bismarckův systém založený na všeobecném zdravotním pojištění.

V individuální péči ČSSR šlapala UK na paty, ale nikdy na tu úroveň nedosáhla, bez debat. Ale v kolektivní péči jsme patřili mezi #10 na světě: černé neštovice jsme vymýtili dřív, než většina světa. Černý kašel jakbysmet. Rachitis (křivice) byla v 80. letech v UK ještě docela obvyklé onemocnění pediatrické populace, u nás nebyla od 60. let vůbec. Byli jsme nejlepší na světě v prevenci a léčbě dětských onemocnění pohybového ústrojí (orthopedie). V 80. letech jsme patřili k pár státům na světě, které se podílely na vývoji a výzkumu implantologie ve stomatologii. A taky se ty implantáty používaly, a zdarma, ovšem ne na tržním systému, jako dneska, ale pokud je ten pacient opravdu potřeboval.

Na tom výsledku nemělo podíl jenom zdravotnictví, ale celková úroveň péče o pracující. I přes veškerý bordel, který bez jakýchkoli důvodných pochybností, byl, přes veškerou korrupci, která bez debat byla (a je v každé společnosti), tak jenom to, že se zavedlo, na tu dobu velmi kvalitní, a hlavně cenově opravdu dostupné, závodní a školní stravování, mělo prokazatelný a velmi příznivý dopad na celkové zdraví populace.

To samé bydlení. Jistěže, jistěže byly otřesné byty, samozřejmě, že na byty se čekalo dlouho, já to rozhodně nechci idealisovat. Ale systém, ve kterém měl každý na výběr, jestli si postaví své bydlení, a sehnat pozemek byla otázka pár korun, třeba my máme barák na pozemku, který jsme dostali od ČSSR bezúplatně (mám na to pořád papíry), a toto bydlení bylo nedotknutelné, neznám jediný případ, že by někdo kvůli své blbosti za Husáka přišel o barák, nebo mohl jít do podnikového, státního či družstevního bytu, a ty byty se stavěly, i státní, ve kterých náklady na bydlení tvořily něco mezi 10 – 25% průměrné čisté mzdy (státní byt stál kolem Kčs 200.00), to v kapitalismu nikdy a nikde nebylo a nebude.

Já netvrdím, že ta doba byla růžová, samozřejmě, že nebyla: vládla tady diktatura strany, která měla ve stanovách nenávist! Kdysi jsem si myslel, že byl horší právní stát. Nebyl, byl jiný: individuální práva ano, nebylo správní soudnictví a soudnictví bylo silně zpolitisované. Ale viděl jsem několik soudních spisů, kde se soudili obyčejní lidé – o dědictví, o podíly v barácích, o sousedské vztahy. Bez advokátů. Ten stát jim to právo zjednal a nebyly to stranické špičky, ba ani obyčejní členové strany. Byli to úplně obyčejní lidé. To samé sousedské vztahy, zásady pokojného soužití, byly na mnohem, mnohem vyšší úrovni chráněny státem, než je tomu dnes. Když si k tomu přidáš právo na práci, nejen zaručené ústavou, ale fakticky vymožitelné, tak se i, svým způsobem, pracovní povinnost jeví v jiném světle (ona nebyla, byla povinnost doložit, z čeho žiješ, když bys např. zdědil těžké prachy z U. S., a byly takové případy, nebo bys vyhrál ve sportce, tak jsi do práce chodit nemusel).

Problém dnešní doby je, že je doba názorová, každý má názor, lidé konfrontují názory, poměřují názory, ale nikoho nezajímají objektivní fakta, čísla, statistiky. Takže je dvojí propaganda: imperialisticko-kapitalistická na jedné straně, zapadlých svazáků na druhé straně. Ti první líčí ČSSR podobně, jako Ty, a asi i ještě o cosi hůř, ti druzí, jako ráj na zemi. Nebylo to ani jedno, ale nebylo to rozhodně horší, než dnes. Na to těch objektivních faktů je dost, aby se to dalo objektivně posoudit. Jo, že to někdo vnímá subjektivně jinak, to naprosto chápu. Ale není to objektivní materiální pravda.

Chceš demokracii? Fajn!:

Vytvoří se volební okresky takové velikosti, aby se ti lidé vzájemně znali, tj. něco kolem 200 – 300 lidí maximálně, a v abnormálních Sudetech, kde má obec rozlohu Prahy, skládá se z 16 vesnic, které mají dohromady 80 obyvatel, tak s takovou rozlohou, aby se ti lidé, prostě mohli znát.

Každý volební okrsek bude přímou volbou vybírat jednoho kandidáta, to bude jejich zástupce na obci. Obec bude mít tolik zástupců, kolik bude mít volebních okrsků, tj. čím větší obec, tím větší obecní rada! A ta bude spravovat obec.

Ti volení zástupci v obecní radě budou volit většinou hlasů zástupce do rady obce s rozšířenou působností (pořád to nesmí být tak velké, aby se ti lidé neznali), a ta bude spravovat záležitosti obce s rozšířenou působností.

Potom, stejným principem, okres a kraj. A kraj bude volit zástupce do parlamentu.

Každý volený zástupce může být kdykoli odvolán referendem; příklad: Růženě z Horní Dolní se nebude líbit, co včera kvákal poslanec zvolený za její vesnici Horní Dolní v parlamentu. Horní dolní má 20 osob oprávněných volit, Růžena zajde za jejich zástupcem, že tam toho poslance nechce. On jí s tím pošle doprdele. Růžena sesbírá 4 podpisy (20% oprávněných voličů, dejme tomu), bude referendum a zástupce bude odvolán. A budou nové volby a bude zvolen nový zástupce.

A uvidíš, jak to dopadne! Někde zmorduje nějaký blázen děcko, a do půl roku bude trest smrti lámáním kolem a napíchnutím na kůl. Neprosadíš nepopulární legislativu, protože nikdo nebude riskovat, že bude odvolaný. Krást se bude ještě víc, protože tomu beztak nikdo nerozumí. A stejně tam, zase, skončí oligarchové, protože nemáš jak zabránit tomu, aby vymyli „Růženám“ kebuli propagandou. 🙂

“Liberál “ je dnes synonymum pro levičáka. Ti nemají vůbec rádi svobodu.