Proč se některá náboženství nenávidí a jsou k sobě netolerantní?

Určtiě to částečně souvisí s historii. Něco měl vyřešit Toleranční patent, který vyhlásil koncem 18. století císař Josef II v R-U.

"Význam patentu obecně

Toleranční patent byl prvním krůčkem k nastolení náboženské svobody. Privilegované postavení si i po jeho vydání uchovala římskokatolická církev. Vedle ní však byla trpěna vyznání augšpurské (luterské), helvetské a řeckopravoslavné (tzv. nesjednocení Řekové).

Význam patentu pro příslušníky nekatolických vyznání
Občansky byli příslušníci tolerovaných církví zrovnoprávněni s katolíky. Směli provozovat řemesla, nabývat cestou dispenze akademických hodností a městských práv a zastávat veřejné úřady. V praxi však dosahovali vyššího společenského postavení mnohem nesnadněji nežli příslušníci „panujícího náboženství“

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Toleran%C4%8Dn%C­3%AD_patent.

Existuje ve světě několik typů náboženství, která se něčím od sebe liší, třeba tím, jak vznikl a jak funguje svět. Většina jedinců věří v nadpozemskou sílu, , monoteismus, více bohů polyteismus, náboženství bez boha atd.

Pokud svět stvořil Bůh, rozlišuje se deismus, teismus, dále panteismus atd.

Něco v odkazu, jinak najdete několik otázek zde v archivu.
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/N%C3%A1bo%C5%BE­enstv%C3%AD_ve­_sv%C4%9Bt%C4%9B

Když náboženství srovnáte, určitě pochopíte, proč neexistuje tolerance. Často jde o fanatismus, myšlenky určitého typu jsou jediné platné. K tomu se přidává ještě ateismus, jako absence víry v Boha. Co třeba náboženská společnost Svědci Jehovovi?
–
Neměla by platit slova známého Nicholase WIntona?

„Jestliže věříte v Boha, tak nerozumím, proč by měl být rozdíl věřit jako katolík, žid nebo muslim. Základ všech náboženství: dobro, etika, nezabíjet a starat se o své rodiče – je stejný. Myslím, že lidi by měli míň dbát o to, co je v náboženství rozděluje, ale víc o etiku.“

Zdroj: https://citaty­.net/citaty-o-nabozenstvi/

.

Upravil/a: annas

Každá církev a zejména v dané oblasti dominantní, se snaží získat moc a možnost ovlivňovat „světskou“ vládu. Toho může docílit většinou pouze agresivitou a bohatstvím. Od čehož se pak odvíjí i její morálka a přístup k lidem.
Takže se vlastně stává „politickou“. A pokud je tedy církví více, jde v podstatě o stejný boj, jako boj politických stran.
Rozdíl je pouze v tom, že tuto moc se snaží prosadit většinou demagogicky, na rozdíl od politických stran a politiků, kteří by měli tohoto cíle dosáhnout výsledky svého konání a na základě volby lidí.
Základy víry, kterékoliv, jsou tedy sice všechny chválihodné a idealistické, ovšem politická idea a konání jednotlivých církví s nimi bývá někdy ve velmi příkrém rozporu.

Není to náboženstvími, ale konkrétními lidmi, dříve dogmatickými církvemi a separátními radikálními skupinami, které ale s tím náboženstvím moc společného nemají. Jen se za ním maskují. Jinak to jsou jen psychicky narušení jedinci, kteří chtějí zabíjet.

Jediné náboženství, které nikdy nemělo snahu obracet druhé na svou víru, je buddhismus. Všechna ostatní náboženství se šíří „perem i mečem“.