Když jste zadával otázku, naskočila vám uričtě otázka
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/kdo-vymyslel-slovo-slunickari

a další

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=slun%C3%AD%C4%8Dk%C­3%A1%C5%99i

Jak a kdy vzniklo slovo „sluníčkáři“ se dovíte podrobně v odkazu.

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Slun%C3%AD%C4%8Dk%C3%­A1%C5%99

"Sluníčkář (sluníčkářka, sluníčkoví lidé) je specificky český termín, který se od roku 2013 začal používat v kontextu evropské uprchlické krize zejména v souvislosti se vstřícným multikulturalis­tickým přístupem k islámské kultuře a imigraci. Především z názorové protistrany je užíván pejorativně.

Spojení „sluníčkový člověk“ pro označení určitého typu lidí a přístupu se vyskytovalo již před rokem 2013.

Například ženský bulvární magazín Žena-in.cz již v roce 2008 zveřejnil nevážně míněný článek „Druh: Člověk sluníčkový“, v němž ho charakterizuje. Mezi formy tohoto druhu řadí hippies, mladé alternativní křesťany, New Age druidy, kněžky lásky, začínající guru a řadu dalších a za typické znaky zálibu v přírodních materiálech, teplých či pastelových barvách, především oranžové a žluté, a různých „mystických“ symbolech a výrazy typu lidičky, LOLíky, ROFLíky a zdrobněliny, a hlásání banálních pravd a tezí, které dotyčný nemá podloženy hlubšími znalosti ani rozsáhlejší mírou osobních zkušeností, ale které vycházejí spíše z líbivých publikací a jsou zabaleny v mystickém hávu.

Historie pojmu
Sociolog Jan Jandourek zveřejnil v listopadu 2015 v časopise Reflex výsledky svého pátrání po původu slova: V Plzeňském deníku v roce 1997 jím byli označeni účastníci tábora zvaného Sluníčko, v roce 2000 na Radiožurnálu se jím tituloval astronom z Ondřejova Dr. Křeský, odborník na Slunce. 28. března 2013 Jiří X. Doležal v Reflexu psal o unesených dívkách Hanče a Tonče a sluníčkových lidech, čímž spustil lavinu používání tohoto výrazu. Jandourek označuje výraz za určitého příbuzného výrazů pravdoláskař, havloid, dobroser, zaprodanec USA, levičák, pražská kavárna atd.

Podle lexikografky Michaely Liškové je to, oproti původnímu neutrálnímu významu, pejorativní označení někoho, kdo něco či někoho (nekriticky) vítá, soudobě užívané zejména v souvislosti s uprchlickou krizí.„
–
Sluníčkář nevidí svět takový, jaký je, ale takový, jaký by si přál mít. Kdo má slunci v duši? Tak se kdysi loučil s posluchači počasíí Ján Zákopčaník "Slunce v duši“.

Upravil/a: annas

Ono to „nové“ i to „staré"pojetí významu souvisí, ne že ne. Jde o "slunce v duši“, „mír v srdci…“ Ten „nový“ význam je vystupňován „… mír s KAŽDÝM…“, „… i islamisti maj právo na naši lásku…“