Proč psi, které vychovávají ženy často útočí na muže, ale psi, kteří jsou vychováváni mužem na ženy neútočí?

Neni to tak, v některých případech se to tak může projevovat, ale nelze paušalizovat. Dobře vycvičený pes by bez povelu neměl útočit na nikoho.

Napadlo mne mnoho „vysvětlení“. které by byla apriori PROTI ženám. Když je vynechám, a vcítím se do myšlení psa, tak muž je daleko důležitější soupeř, který z principu chce být vůdcem smečky. Žena je většinou mateřský typ (fena) a většinou krmička psů. Muž bývá vůdcem smečky…
P.S.: asi máte pravdu, zpětně si vybavuji, že to tak opravdu většinou funguje…
Doplňuji:
Huxa, díky za doplnění, máš pravdu, nechtěl jsem to říct na plnou hubu…

Upravil/a: radce

a já doplním radce a řeknu to, co nejspíše chtěl vynechat-ženy psi rozmazlují (byť klidně nepatrně) a následně, když se setkají s někým jiným, muži, útočí na ně. Tudíž bych to viděl na špatný výcvik, tím se dostáváme k tomu, co řekl Drap-nelze paušalizovat a dobře vycvičený pes neútočí bez důvodu (toto jsem poupravil, jestliže jej budete ohrožovat, zaútočí, nebo jestli je policejní, …)

Tato problematika zabírá mnoho stran v odborné literatuře o etologii. Bylo by to na dlouhou debatu. Tvoje pozorování chování psů je správné. Mnozí psi- samci, zvláště ti se sklonem k dominanci se mohou projevovat určitým způsobem „ochranitelsky“ k ženám. Někteří psi mohou projevovat i jakousi žárlivost. Většina psů nebere ženu natolik potenciálně nebezpečnou, jako muže. Vztah pes-samec a majitelka (psovodka, chovatelka…) je zcela jiný než fena a žena, fena a muž nebo pes a muž a to vůbec nebudu zacházet do takových situací, kdy je pohromadě smečka (stačí dva jedinci) složená z více jedinců stejného nebo různého pohlaví. Určití psi v majetku některých chovatelek i neradi kryjí feny v přítomnosti své majitelky. Drap má pravdu (nejenom ) v tom, že dobře vycvičený pes zasahuje na povel a měl by rozeznat modelové rutinní nacvičené situace ze cvičáku a skutečné riziko ohrožení . Naopak radce je trochu vedle, protože právě takových „samostatně“ uvažujících a útočících psů, kteří ochraňují majitele nebo členy rodiny, jsou plné televizní zprávy a tyto útoky končívají často tragicky . Takoví psi často považují za ohrožení i nevinné gesto nebo prvky hry a zaútočí třeba i na dítě. Navíc nepoznají, kdy „nebezpečí“ už pominulo a kdy ještě trvá a rozvinutá nezvládnutá a nezvládnutelná agrese je veliké riziko. Proto by měl každý pes většího plemene prodělat určitý odborný výcvik na cvičáku. Cílem nemusí být úspěšně složené zkoušky, ale právě ovladatelnost psa a přivykání na různé nečekané situace.
Doplňuji:
Podotýkám, že více než padesát let žiji se psy různých plemen, na cvičák jsem od dětského věku chodila také a posledních více než třicet let chovám různá plemena molossů. Momentálně „vlastním“ cca mnohem více než jednu tunu psů. Každý z těchto mých psů je těžší než já, někteří i dvojnásobně. Nikdy jsem je nemusela fyzicky trestat, autorita ( a důvěra) se získává jinak. Pokládám své psy za „zvládnuté“ a výborně socializované, ale nevylučuji, že může nastat nepředvídatelná situace, kdy takové zvíře nelze fyzicky zvládnout. Stačila „příhoda“ kdy na procházce nám letící horkovzdušný balón cosi velmi syčivě vypustil hlasitě nad hlavou. Oba (já i pes) jsme se strašně lekli, pes „prchal“ asi dvacet metrů a úplně na mne zapoměl, takže mě za sebou trochu povláčel. Nečekaná akcelerace devadesátikilového obluda by nešla ustát nikomu. Člověk, naprosto bez ohledu na fakt zda se jedná o muže nebo ženu, by si měl uvědomit, že nelze být vždy a za každých okolností pánem situace i nad vlastním psem od určité velikostní a váhové kategorie. Frajeřina není na místě. Je třeba si to ale uvědomovat a přiznat si to a takové situace co nejvíce eliminovat a předvídat a na 99% zajistit aby k nim prakticky nemohlo dojít. Potom už nezbývá než doufat, že v tom jednom % se nestane nic vážného.

Upravil/a: anonym