Už vidím, jak by se chlap dal na útěk, a nechal tam tu svoji – milou, nebo nějakou 🙂

I když možná nějakej chlap, aby si zachránil kůži, by se ji vysmek a pryč 🙂

Je to oblíbené filmové klišé založené na ochranitelském instinktu muže. Přece tu svou milenku nenechá napospas a táhne ji za sebou. Ti chytřejší hrdinové se schovají za rohem, partnerku pošlou napřed, popadnou hasičák nebo lešeňovou trubku a toho blbého pronásledovatele překvapivě přetáhnou tak, že se smíchy neudrží. 🙂

Ve filmu je to ´romantika´…
😉
Ale asi to holky potřebují aspon vidět – protože ve chvílích domnělého ohrožení mi už dvakrát baba skočila okolo krku…
😉
Domnělého proto, že reálnému nebezpečí bych ji nevystavil…
😉

Zřejmě ta ruka v ruce dělá tu pravou „Love Story“. 🙂

Je to naozaj pár „prchající ve filmu před zlotřilými pronásledovateli“? Nie je to dávny príbeh, známy už od praveku, keď si muž „ulovil“ ženu a teraz uteká pred jej rodinou?
V tom je to filmové umenie. Divák má uveriť všetkému, čo vidí a počuje z filmu.
Aj keď pár, ktorý by si najradšej skočil po krku, pre divákov tvorí nerozlučnú zaľúbenú dvojicu. Pomáhajú si navzájom, počas behu majú nekonečné dialogy o láske, budúcnosti, čo by asi neherecký pár zadýchalo už po prvej vete. Muž má neustály prehľad o prenasledova­teľoch, aj keď pozerá do hlbokých očí svojej partnerky. A divák… tu záleží od jeho pohľadu, buď vzdychá a roní slzy nad osudom utečencov, drží im (symbolicky) palce, alebo sa smeje vychytralosti režiséra a tvorcov filmu a zamýšľa sa nad naivnosťou divákov a svoj pohľad skeptického realistu vystrkuje do popredia ako svoju bojovú zástavu tej jedinej pravdy.
Čo by ste robil vy? Zachoval by ste sa podľa Keplerovho scenára? Jeden na jedného to ešte ano, ale na presilu… to vážne pochybujem. Ale možno vy budete tá výnimka, ten „Chlap, Hrdina“…

Protože je to jedno z filmových klišé.

Proč kola aut hvízdají v zatáčce i na mokré silnici?
Proč kladnému hrdinovi nikdy nedojdou náboje?
Proč kosmická plavidla ve vzduchoprázdnu vydávají zvuk?
Další zde:
http://archiv­.neviditelnypes­.lidovky.cz/fil­m/cliches.htm

Film, to jsou hlavně emoce. Děj tě dostane a prožíváš ho, někdy se dokonce vcítíš. Takže používat rozum, uvažovat to režisér po divákovi nechce Naopak, divák musí sledovat děj se zatajeným dechem. Smát se a plakat, kdy si to přeje režisér. Proto se páry drží za ruce. A láska dokáže divy a ženám se takové filmy líbí.
Někdy to s těmi emocemi režisér přehání, když například hrdina se po svých dostane do cíle dříve než jezdec na koni (J. Marais), nebo než rychlý vlak a pod.